Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Gramodesky dlouhé a ještě delší

Gramodesky dlouhé a ještě delší

Jirka D.22.8.2013
Čím více se budete zaobírat gramodeskou, tím přímočařeji dospějete k jasnému závěru - gramodeska je čistá mechanika a jako taková má svá pravidla, své zákonitosti. Jedním z pravidel je i délka záznamu, která vychází z prosté fyziky, ale mnohé desky jakoby přírodní zákony když ne popíraly, tak alespoň obcházely.

Potřeba dnešního článku vychází především z re-edičních aktivit vydavatelů, které by se daly shrnout poměrně jednoduše - cokoliv, co ve své době na gramodesce nevyšlo, vydat na vinylu. Ještě nedávné období patřilo jednoznačně CDčku a jednou z jeho mnoha výhod oproti gramodesce je vyšší minutová kapacita. Přesněji řečeno, na běžné CDDA (compact disc digital audio) lze nahrát 80 minut audio záznamu, což je ve srovnání s 12” gramodeskou řezanou na rychlost 33⅓  zhruba dvojnásobek. Přibližně dvacetiminutová kapacita jedné strany je rovněž omezena typem záznamu a konkrétně u taneční hudby, s výrazným podílem nízkofrekvenčních zvuků, se tato kapacita úměrně snižuje až na cca 11 minut.

 

Mnohé kapely se rozšířených možností CDčka chopily pochopitelně s chutí (což není divu) a tak běžná délka CD nahrávek dosahovala a samozřejmě stále dosahuje přibližně hodiny. Problém dnešních re-edicí těchto alb na gramodeskách lze z hlediska délky záznamu rozdělit na dvě části: vydání na dvou gramodeskách a pak vydání na desce jediné. První možnost je samozřejmě nákladnější  pro vydavatele a v důsledku dražší pro zákazníka, ale nijak omezující co do kvality záznamu. S možností druhou může být potíž.

 

 

Motivací, proč i delší nahrávky vydat na jedné desce, je beze sporu cena. Výrobci vinylů jsou proto nuceni na poptávku trhu reagovat a se vzniklou situací si poradit, což samozřejmě činí, ale vždy je „něco za něco” (ostatně to platí ve všem a všude). V případě dlouhých desek je jejich zvýšená kapacita vykoupena nižší kvalitou zvukového záznamu a s ohledem na použitý způsob úpravy je tato degradace méně či více zásadní. Přehled standardně používaných řešení je zhruba tento:

 

1. změna geometrických parametrů drážky, prakticky prováděná snížením její šířky limitně až na 40 µm pro galvanoplastiku (tzv. DMM - direct metal mastering) a snížením vzdálenosti dvou sousedních drážek na 10 µm

 

2. efektivní využití místa na desce díky řízení drážkové rozteče. Tato metoda se začala rozvíjet v 60. letech, kdy byly konstruovány první řezačky umožňující flexibilně měnit dříve fixní vzdálenost drážek dle jejich geometrie. Tuto metodu si lze představit jako “zasouvání” sousedních drážek do sebe a celý fígl je v přesnosti provedení, která se odvíjí od kvalit použitého softwarového i hardwarového vybavení.

 

3. snížení amplitud (výchylek) signálu snížením jeho celkové úrovně, čímž se samozřejmě sníží hlasitost desky a tím odstup užitečného signálu od šumu

 

4. snížení amplitud u nízkých frekvencí, které jsou v drážce největší. Jedná se vlastně o variaci předchozího bodu, ovšem s tím rozdílem, že tento zásah ovlivňuje zvukový obraz nahrávky.

 

5. část nízkých frekvencí rozmístěných ve stereu převést do mona. I tento postup změní barvu zvuku, ale nikoliv tak zásadně jako případ (4). Výjimečně lze do mona převádět i celé zvukové spektrum a to v rozsahu 0 až 100 %.

 

6. dodatečný audio mastering za pomocí komprese a limitace například basů nebo i celé nahrávky. Jde o nejcitelnější zásah do signálu a může být relativně prospěšný, jen když je proveden kvalifikovaně, v opačném případě lze jeho dopad na výsledný záznam považovat za jedenáctou ránu egyptskou.

 

7. často zůstává nevyužita možnost, kterou má v rukou sám vydavatel. Jde o dramaturgii desky, počínaje vhodným rozdělením záznamu na obě strany desky tak, aby hrací doby nebyly příliš rozdílné i za cenu změny pořadí skladeb. Podaří-li se přitom exponované skladby umístit na obvod desky, může to k dobrému výsledku pomoci velmi významně.   

 

Nejlepšího výsledku lze dosáhnout vyváženou kombinací všech výše uvedených, ale i dalších opatření a jejich uplatněním v potřebné míře individuálně na jednotlivé skladby, a to i s ohledem na jejich umístění na obvodu nebo blíže ke středu desky. Podobný přístup je používán například u českého výrobce vinylových desek GZ Digital Media v Loděnici, kde je rovněž vyvíjen poměrně unikátní software, pomocí něhož lze mj. objektivně vyhodnotit nejen dodaný podklad, ale i vliv následných úprav. Je ale třeba dodat, že fyzikální zákony překročit nelze, je ale možné je co nejlépe využít.

 

 

Z doposud napsaného je nejspíš jasné, že navýšení časové kapacity gramodesky jde v mnoha případech ruku v ruce se zásahem do zvuku, který může být relativně citlivý a pro běžné přehrávání nikterak limitující, ale rovněž může být výrazně destruktivní a příjemný poslechový zážitek může proměnit v lamentaci nad zbytečně utracenými penězi. Jde o míru a pak o zkušenosti výrobce, jak jinak. A samozřejmě o náročnost posluchače, což je v dnešních časech problém zdaleka největší.

 

Obecně proto platí, že u hudebních nahrávek delších jak 45 minut a vydaných na jediné gramodesce se vždy vyplatí obezřetnost a předběžná opatrnost. Možnost pustit si desku dopředu před utracením několikasetkorunové částky je k nezaplacení, protože šance na úspěšnou reklamaci takového zboží / zmetku je zatím stále malá.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

-krusty- / 23.8.13 16:55

Moje zkušenost je pouze jednostranná, ale 45, ačkoli je rychleji u konce :-):-) zní naprosto excelentně.... Ale je to o tom, že není šance to posoudit na 33 :-) jak píšeš.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

-krusty- / 23.8.13 16:55odpovědět

Moje zkušenost je pouze jednostranná, ale 45, ačkoli je rychleji u konce :-):-) zní naprosto excelentně.... Ale je to o tom, že není šance to posoudit na 33 :-) jak píšeš.

Jirka D. / 23.8.13 13:49odpovědět

Tak u těch otáček je délka jasná, 45 RPM se točí rychleji a tak je deska rychleji na konci :) Co se týče kvality zvuku 33⅓ vs. 45, jedna věc je teorie, která hovoří ve prospěch 45 RPM a druhá věc je praktická zkušenost. Neboli chtělo by to jeden master vyřezat na dvě desky, jenou jako 33⅓ a podruhé jako 45 RPM. A pak detailně poslouchat a srovnávat, jak výrazný rozdíl to je a do jaké míry je limitující pro běžnou produkci.

-krusty- / 23.8.13 12:03odpovědět

Bravo Jirko....fajn čtení! Ještě můžeš zabrousit do "problematiky" 33 / 45 otáček...což délku / kvalitu zvuku taky ovlivňuje...

Honza K. / 23.8.13 10:57odpovědět

Dvě strany jsou ok, stejně tak otáčení kazety mě nevadí. Taky co jsem se jich naposlouchal. Ale 4 strany už je na mě moc. Každých 15 minut konec...jestli to má někdo rád, tak spíš mu jde o šumy a praskání desky, než o hudební obsah. Pro fajnšmekry by se dala tím pádem vydat prázdná dvojdeska, takovej muzak k četbě a posilovací stroj na vstávání z křesla:)

bizzaro, marastmusic.com / 23.8.13 10:36odpovědět

hezky pekne, pane

Mirek / 23.8.13 3:29odpovědět

Tím, že má deska dvě strany, se z ní defacto stávají dvě alba. do kterých je možné se ponořit. Ještě si pamatuji doby, kdy CD nebyla a nijak zvlášť mi to nevadilo. Do alba se člověk zaposlouchal i tak. Navíc to na mě působí tak trochu obřadně, to nasazení desky na gramofon, nasazení přenosky do nekonečné drážky....

Jirka D. / 22.8.13 20:31odpovědět

Ponořit se dá, to není problém ... prostě se pak zase vynoříš, otočíš strany, nadechneš a zase dolů. No vlastně mi to dělá problém jen u posledních OM, kde je cca 10 minut na stranu (je to řezáno na 45 RPM) a to je muzika, která by mohla hrát hodinu vkuse a nic by se nestalo. Jinak dnešní 2LP po cca 13 až 15 minutách na stranu jsou takové lehce podivnosti, mnohdy by tomu podstatně víc slušela edice 2x 10", třeba jako to udělali Radiohead.

Honza K. / 22.8.13 14:47odpovědět

Nejlepší je rozdělit hodinové album na dvě desky. U toho nehrozí že usnete, furt je potřeba měnit strany....ale vážně - zajímalo by mě, zda je vůbec možné se do poslechu takového alba ponořit a nemyslet při tom na přenosku.

Ruadek / 22.8.13 8:27odpovědět

Čím masovější trend / potřeba převádění všech věcí na vinyly bude, tím horší paskvily z toho vylezou. Tak jako u všech masových záležitostí je kvalita až na druhém místě. Poučný a zajímavý článek, rád jsem se po ránu zastavil, přečetl a popřemýšlel.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky