Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Hidden Orchestra - profil kapely

Hidden Orchestra - profil kapely

Ruadek21.3.2014
Jazzový odér a zcela nepřehlédnutelné mazlení se s elektronikou, mnoho perkusí a hledání nových zvukových sfér. Z Hidden Orchestra už je dávno velká kapela, srovnatelná s velikány žánru. Celý tento pozoruhodný soubor vystoupí začátkem dubna v brněnském klubu Fléda a to je jedinečná příležitost vidět jinak poklidnou nu-jazzovou kapelu v nečekaně bouřlivém setu hnaném dvěma bicími sestavami.

Na začátku i na konci stojí jediný člověk, okolo kterého se odehrává vše – Joe Acheson. Původně především tvůrce podkresů pro reklamu a rádio, které tvořil ve svém vlastním domácím studiu v Edinburghu. A když už je řeč o Skotsku, pak tento severní cíp Achesonovy domoviny má na hudbu nepopiratelný vliv. Severská hudba umí být chladná a zároveň plná emocí, vše hodně svým způsobem specifické. Achesonovi Skotsko učarovalo, z hudby Hidden Orchestra (dále HO) je cítit zvláštně filmová atmosféra perfektně popisující blízký vztah místních lidí k přírodě. Člověkem číslo dvě jest Achesonova manželka, vystudovaná houslistka Poppy Ackroyd. Ta vedle HO sama rozjíždí vlastní sólovou kariéru a pod svým jménem produkuje výrazně experimentální hudbu, kde dominují – jak jinak – její brilantně zvládnuté housle. Vraťme se ale k HO, kteří v té době ještě neměli žádný pohon, který je dnes jednou ze zásadních předností. Nevím, jak přirozeným způsobem se sestava rozrostla ne o jedny, ale hned o dvoje bicí, nápad to byl ale geniální. Kapela získala větší výrazový rejstřík a naživo ji to nakoplo obrovským způsobem – právě díky tomu dokáží být na koncertech bouřlivější a daleko více explozivní směsí než na řadovkách.

 

 

O debut se postaral prestižní britský label Tru Thoughts, pod kterým vydávají i velká jména jako jsou Bonobo nebo Quantic. Že se to Tru Thoughts bohatě vyplatilo, asi není třeba se rozepisovat. Od debutu Night Walks se stali hvězdami současného nu-jazzu a vedle velkých jmen, jakými jsou například Jaga Jazzist nebo Cinematic Orchestra, rozhodně nevypadají jako jejich chudší příbuzní. V současné době se k jejich stylu dají přirovnat i debutující Slowly Rolling Camera, kteří mají podobnou atmosféru, zároveň ale větší důraz na klasický jazz. Night Walks ze všeho nejvíc připomíná to, na co ve svém názvu odkazuje – tedy soundtrack k noční výpravě ať už městem nebo přírodou. Soundtrack zvláštně temný, emocionální, koketující tu a tam s elektronikou nebo jazzovými postupy.

 

 

Desátý měsíc roku 2012 znamenal pro HO vydání druhé desky, slyšící na jméno Archipelago. Atmosféra zůstala zachována, celek je více kompaktní, hudba více rozjetá a jaksi barevnější – a to i přes studený odér severské krajiny. Deska je prostoupena výraznou orchestrací, která tvoří spíše atmosféru, než aby dominovala základní struktuře skladeb. Dvoje bicí a slušně nahoru vytažená basa šlapou a nezastaví se, zvukomalby přitom srší všude okolo. Archipelago znamená pro HO zásadní posun vpřed, ačkoli to možná nebude na prvních pár poslechů tak znát. Na desce hostuje i famózní Floex a to ve skladbě Flight, klasicky na svůj prvořadý nástroj, kterým je klarinet. Tato spolupráce ale zdaleka neskončila, Floex s HO nejen že odjel jejich turné, ale nechal si zremixovat i skladbu z aktuálního EP Gone, které jej představuje v trochu jiném světle. HO mají rádi remixované verze, které dokáží jejich hudbu ukázat v dalších variacích a více experimentálním duchu. To dokazuje i Archipelago Remixes EP vydané v roce 2013. Nakonec dodám ještě další příjemný fakt ohledně nevšedních kooperací - HO remixovali i další zajímavý český projekt, a to Clarinet Factory. Ti mi přišli například ve spolupráci s Alanem Vitoušem jako nadčasová věc, která tady nemá obdoby.

 

HO vystoupí na svém turné 2. dubna v brněnském klubu Fléda a za sebe mohu tento koncert doporučit jako nevšední hudební zážitek. Dvojice bicích, hodně našlapaná elektronika a celkové vizionářství jsou něčím v dnešní době unikátním, což mi jistě mnoho fanoušků potvrdí. Takže hurá na výlet do jiných dálav…

 


Relevantní linky pro ty, kteří chtějí vědět víc:

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 11.2.15 9:54

Hezky napsáno. Já osobně jsem sice taky z té starší generace, co zažila kouzlo gramodesek v plné palbě a měl jsem sbírku vinylů docela obšírnou, nicméně jak desky mizely a s nimi i kazety, přešel jsem na cd a nedám na ně dopustit. Ale jestli je lepší ten formát nebo druhý? To je mi vcelku fuk. Mánii kolem "návratu" vinylu chápu trochu taky jako snahu firemní politiky zanést trochu fetiše mezi posluchače. Kdo tento formát miloval, nikdy nepřestal. Kolikrát koukám, kolik mladých se k fošnám hlásí a přiznávají, že gramofon nemají a nebo jen jako součást minivěže i s mp3 přehrávačem v jednom. Jirka ale tohle neřešil. Rozebíral kvalitu obou formátů a právě v tom se mi líbí jeho nezaujatost v názoru. Přitom se jedná o obyčejného audiofilního maniaka!!! :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky