Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Hidden Orchestra - profil kapely

Hidden Orchestra - profil kapely

Ruadek21.3.2014
Jazzový odér a zcela nepřehlédnutelné mazlení se s elektronikou, mnoho perkusí a hledání nových zvukových sfér. Z Hidden Orchestra už je dávno velká kapela, srovnatelná s velikány žánru. Celý tento pozoruhodný soubor vystoupí začátkem dubna v brněnském klubu Fléda a to je jedinečná příležitost vidět jinak poklidnou nu-jazzovou kapelu v nečekaně bouřlivém setu hnaném dvěma bicími sestavami.

Na začátku i na konci stojí jediný člověk, okolo kterého se odehrává vše – Joe Acheson. Původně především tvůrce podkresů pro reklamu a rádio, které tvořil ve svém vlastním domácím studiu v Edinburghu. A když už je řeč o Skotsku, pak tento severní cíp Achesonovy domoviny má na hudbu nepopiratelný vliv. Severská hudba umí být chladná a zároveň plná emocí, vše hodně svým způsobem specifické. Achesonovi Skotsko učarovalo, z hudby Hidden Orchestra (dále HO) je cítit zvláštně filmová atmosféra perfektně popisující blízký vztah místních lidí k přírodě. Člověkem číslo dvě jest Achesonova manželka, vystudovaná houslistka Poppy Ackroyd. Ta vedle HO sama rozjíždí vlastní sólovou kariéru a pod svým jménem produkuje výrazně experimentální hudbu, kde dominují – jak jinak – její brilantně zvládnuté housle. Vraťme se ale k HO, kteří v té době ještě neměli žádný pohon, který je dnes jednou ze zásadních předností. Nevím, jak přirozeným způsobem se sestava rozrostla ne o jedny, ale hned o dvoje bicí, nápad to byl ale geniální. Kapela získala větší výrazový rejstřík a naživo ji to nakoplo obrovským způsobem – právě díky tomu dokáží být na koncertech bouřlivější a daleko více explozivní směsí než na řadovkách.

 

 

O debut se postaral prestižní britský label Tru Thoughts, pod kterým vydávají i velká jména jako jsou Bonobo nebo Quantic. Že se to Tru Thoughts bohatě vyplatilo, asi není třeba se rozepisovat. Od debutu Night Walks se stali hvězdami současného nu-jazzu a vedle velkých jmen, jakými jsou například Jaga Jazzist nebo Cinematic Orchestra, rozhodně nevypadají jako jejich chudší příbuzní. V současné době se k jejich stylu dají přirovnat i debutující Slowly Rolling Camera, kteří mají podobnou atmosféru, zároveň ale větší důraz na klasický jazz. Night Walks ze všeho nejvíc připomíná to, na co ve svém názvu odkazuje – tedy soundtrack k noční výpravě ať už městem nebo přírodou. Soundtrack zvláštně temný, emocionální, koketující tu a tam s elektronikou nebo jazzovými postupy.

 

 

Desátý měsíc roku 2012 znamenal pro HO vydání druhé desky, slyšící na jméno Archipelago. Atmosféra zůstala zachována, celek je více kompaktní, hudba více rozjetá a jaksi barevnější – a to i přes studený odér severské krajiny. Deska je prostoupena výraznou orchestrací, která tvoří spíše atmosféru, než aby dominovala základní struktuře skladeb. Dvoje bicí a slušně nahoru vytažená basa šlapou a nezastaví se, zvukomalby přitom srší všude okolo. Archipelago znamená pro HO zásadní posun vpřed, ačkoli to možná nebude na prvních pár poslechů tak znát. Na desce hostuje i famózní Floex a to ve skladbě Flight, klasicky na svůj prvořadý nástroj, kterým je klarinet. Tato spolupráce ale zdaleka neskončila, Floex s HO nejen že odjel jejich turné, ale nechal si zremixovat i skladbu z aktuálního EP Gone, které jej představuje v trochu jiném světle. HO mají rádi remixované verze, které dokáží jejich hudbu ukázat v dalších variacích a více experimentálním duchu. To dokazuje i Archipelago Remixes EP vydané v roce 2013. Nakonec dodám ještě další příjemný fakt ohledně nevšedních kooperací - HO remixovali i další zajímavý český projekt, a to Clarinet Factory. Ti mi přišli například ve spolupráci s Alanem Vitoušem jako nadčasová věc, která tady nemá obdoby.

 

HO vystoupí na svém turné 2. dubna v brněnském klubu Fléda a za sebe mohu tento koncert doporučit jako nevšední hudební zážitek. Dvojice bicích, hodně našlapaná elektronika a celkové vizionářství jsou něčím v dnešní době unikátním, což mi jistě mnoho fanoušků potvrdí. Takže hurá na výlet do jiných dálav…

 


Relevantní linky pro ty, kteří chtějí vědět víc:

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 25.3.14 12:03

Diky moc za vyborny osvetovy clanek. Jako muzikant i zvukar se pod nej podepisuju treba i vlastni krvi. Diskuze pod nim jen podtrhuje skutecnost,ze jeste stale si spousta lidi tuto problematiku nechce uvedomit - pisu nechce,ne ze neumi,ale proste nechce. Znam to,kdyz lidem zacnu takto vysvetlovat,ze limitaci se ten zvuk deformuje a neprirozene pumpuje,ale pro ne je proste dulezitejsi,ze jejich nahravka prerve ostatni. Nicmene ve svete uz je Loudness War na ustupu a to ze zasadniho duvodu - vetsina novych prehravacu od Apple - Ipady,Iphony,Ibooky,Ibooky a ja nevim jeste co I, maji v sw aplikacich pluginu,ktera,zjednodusene receno, srovnava hlasitost nahravek ze 70-80 let s temi soucasnymi a to tak,ze ty soucasne proste snizi (treba i o 10-20dB) vysledkem je pak fakt,ze ty tzv.moderni vedle tech starych zneji primo strasidelne,coz neni pro ne dobre vysvedceni. Treba Metallica jedno sve totalne prervane album musela vydat znova a tiseji,protoze ji to puvodni fanousci proste hodili na hlavu. O celkove hlasitosti bohuzel casto rozhodovali typ producentu - jak je nazvat - veprova hlava me napada - neb oni razili nazor,ze hlasitejsi je lepsi (v psychologicke rovine hlasitejsi vyplavuje vice adrenalinu do mozku,proto se to lidem zda lepsi). Nastesti se blyska na lepsi casy a lidi jako Dave Pensado,Alan Parsons a mnoho dalsich prednich zvukaru, opet zacinaji udavat trendy svetoveho zvuku a produkce bez pocitu,ze bojuji s vetrnymi mlyny.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky