Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dle mého názoru stála kapela Kittie vždy trošku ve stínu ostatních soudobých avšak věhlasnějších skupin a možná mi jich bylo trochu líto, protože hudba jimi produkovaná stála za to. Mnohý by mohl říci, že ta muzika měla koule, ale to je v případě Kittie holý nesmysl, jelikož se jedná o výhradně dívčí kapelu. dnešní článek ve stručnosti prolétne jejich historii zejména po stránce studiových alb – dlouhohrajících desek.

Píše se rok 1996, nacházíme se na střední škole někde v Londýně. Dvě líbezné sestry Mercedes a Morgan Lander dostávají nápad založit kapelu, přizvou k sobě ještě další dvě holky a kapela je kompletní. Během roku 1998 nahrávají demáč Sex Iz Hell a drobné promo album, o rok později natočí ještě další, nijak podstatné demo snímky (nikdy jsem si nemyslel, že to řeknu) a především debutovou práci…

Spit //1999, Artemis Records

Čtveřice holek ve složení Morgan Lander – zpěv, kytara / Mercedes Lander – bicí / Fallon Bowman – kytara a Talena Atfield – basa natáčí nejagresivnější dílo v celé jejich diskografii. Desku otvírá svižná vypalovačka Spit a po ní už to jede ráz na ráz. Drsné hardcoroevé střihy se střídají s uvolněnějšími zpěvnými pasážemi, kde tu a tam zazní i čistý zpěv. Právě ty čisté zpěvy jsou takové charakteristické pro Kittie. Ostatně na tomto albu jich ještě není tolik, co v budoucnu. Přednost na této desce má především živelnost a nespoutanost, hranice jakoby neexistovaly. Holky boří mantinely a stavbu klasické písničky. Dávají vzniknout vynikajícím skladbám, nad kterými můžeme onanovat ještě dnes, jmenovitě Spit, Brackish, Raven, Paper Doll nebo závěrečná vynikající Immortal. Nutno se zmínit ještě o tom, co o desce tvrdí autorka a hlavní kecalka kapely Morgan. Ta totiž říká, že skladby pro toto album vznikaly v době, kdy bylo děvčatům kolem čtrnácti let. Co dodat? Kult! Ukázka: největší hit té doby – Brackish

Někdy mezi demo snímkem a debutem odchází původní basačka Tanya Candler, jelikož pomalu dokončuje střední. Jako náhrada na volném postu basačky přichází Talena Atfield, což je mimochodem dívka, po jejímž návratu do řad Kittie, či obecně na scénu touží nejedno mužské srdce. Nakonec v roce 2001 kapelu opouští i Fallon.

Oracle //2001, Artemis Records

Druhé album Kittie nahrávají jen ve trojici, bez druhé kytaristky, ve složení: Morgan Lander – zpěv, kytara / Mercedes Lander – bicí / Talena Atfield – basa. Tahle deska není tak divoká jako ta předchozí, za to je více hutnější a masitější. Nebál bych se přiřknout štítek death metal, například taková Mouthful Of Poison si to zaslouží bez debat. Stále se točíme kolem tvrdého šlapavého rytmu v kontrastu s čistými vokály. Pozornost si zaslouží opravdu vynikající cover Run Like Hell na Pink Floyd. Ačkoliv nejsem moc velkej fanda Pink Floyd coverů, protože jsem se upřímně ještě nesetkal s žádným kvalitním (ne, ani ten od Korn kloubící čtyři skladby dohromady), tak tady musím smeknout. Takhle originálně pojmout tuto skladbu se jen tak někomu nepovede! Celá deska je tedy nabroušenější, o čemž svědčí i to, že holky údajně pozměnily i své vzory. Ke klasickému roku a heavy metalu prý přibyla jména jako Cannibal Corpse apod. Na výsledku je tento vkus notně znát. Rozhodně nenabouravá nastolenou trasu, spíše dokresluje a dotahuje osobitý styl do větší tvrdosti. Skvost a galerie vyvážených nebolavých kontrastů. Ukázka: onen milovaný cover - Run Like Hell

V průběhu roku 2002 odchází basačka Talena, avšak vzápětí je nahrazena dívkou jménem Jennifer Arroyo. Kvůli koncertování a rostoucímu zájmu o jejich jméno na malou chvíli do řad kapely vstoupil Jeff Phillips (kytarový technik), ale jeho úloha byla čistě jako výpomoc, jelikož se nadále věnoval své domovské kapele Thine Eyes Bleed. Později ho nahradila kytaristka Lisa Marx.

Until The End //2004, Artemis Records

Pro pořádek si předně rekapitulujeme sestavu nynějších Kittie: Morgan Lander – zpěv, kytara / Mercedes Lander – bicí / Lisa Marx – kytara / Jennifer Arroyo – basa. V této čtveřici vzniklo třetí studiové album, které volně pokračovalo v předem definovaných stopách. Titulní otvírák jakoby vypadl z desky minulé a opět rozkopává prostor. Člověku se ani nechce věřit, čeho jsou tyto slečny schopné. Naproti tomu hned jako druhou skladbu staví velice melodickou věc Career Suicide, kde se zpívá striktně čistě, a právě v tuto chvíli můžeme zachytit zárodek děních příštích. Ne že by nám holky nějak výrazně měkly, ale ten vývoj je citelný. Ovšem na této desce dostalo prostoru stále dostatek agresivních a drsných výjezdů a onoho zvolnění je jen pomálu. To má dopad zejména na strukturu skladeb, které jsou daleko více melodičtější a kytarově propracovanější, celková struktura se stala náročnější a pasáže už nejsou tak lehce poslouchatelné jako kdysi. Rozuměj, stále jde o upřímně mířenou hudbu, kde není zakopaný pes ani skrytý význam, spíš jde o to, že skladby nemají tolik přímočarého ducha a více si pohrávají s vlastní složitostí, přičemž si zachovávají punc líbivosti od první chvíle. K nějakým těm technickým kejklím nakonec stejně občas dojde (ovšem ty už známe přece z debutu – viz Raven), třeba v takové Red Flag. Stále jde o velice slušné a výborné album. Ukázka: titulní věc - Until The End

V tomto období je Kittie asi nejvíce horko. Kapele skončila platnost smlouvy u vydavatele Artemis Records, což není nic nezvyklého, ovšem obě strany se rozcházejí ve zlém. Artemis totiž porušují smlouvu přímo v jedenácti bodech, včetně nezaplacených honorářů. Rozhořčené dívky tuto situaci řeší po svém a zakládají vlastní vydavatelství Kiss Of Infamy Records, které ukrývají pod křídla major labelu EMI. To se setkalo s nevolí u právníků a úředních šimlů hlídajících značku kapely Kiss. Ti název označili za matoucí, čímž by jejich klienti mohli být mystifikováni. Kittie tedy nahrazují slůvko „kiss“ prostým X. Krom toho přichází ke slovu oblíbené šachy - začátkem roku 2005 odchází Lisa i Jennifer a jejich náhradnicemi se stávají Tara McLeod – kytara a Trish Doan – basa. Jako drobnou lahůdku ještě zmíním, že si Morgan jako host zazpívá ve skladbě It Turns To Rust na albu In The Arms Of Devastation od Kataklysm.

Funeral For Yesterday //2007, X of Infamy Records

Sestava bandy: Morgan Lander – zpěv, kytara / Mercedes Lander – bicí / Tara McLeod – kytara / Trish Doan – basa. Ačkoliv deska nastoupí jako vždy velice svižně, hned v prvních momentech chytáme těžké zvolnění. Agresivita je vystřídána jemností, hrubost melodiemi a zpěv už je téměř výhradně čistý. Tu a tam děvčata ještě dokáží sklouznout k tvrdšímu jádru svého žánru, ale převážně muzicírují ve středním tempu s podbízivými refrény. Když jsem tohle album slyšel prvně, nechtělo se mi ani věřit, že to jsou ony. Odstupem času ale deska zrála. Ony melodie a struktura skladeb jsou totiž dobrým nábojem pro mysl, dokáží člověku dobít baterky a zlepšit špatnou náladu. Ale i tady můžeme pochytit jistou nelibost, která nemusí být každému po chuti. Tou je především Morganin zpěv, který doznává takového amerického zabarvení. S tím jsem se i já trochu pral, ale nakonec si přeci jen zvyknete. Ostatně mějte to těm kráskám za zlé... Ukázka: hitovka - Never Again

Počátkem března 2008 z kapely odešla Trish, kvůli její značně se zhoršující anorexii. Tu nahradila o poznání krásnější (dle mého oka) Ivy Vujic. V tomto roce to neměly lehké zejména sestry Landrovy, kterým totiž na infarkt umírá otec David, jinak manažer kapely. O rok později skupina oznámila, že podepsala smlouvu s vydavatelem E1 Music.

In The Black //2009, E1 Music

Sestavu na tomto díle tvořily: Morgan Lander – zpěv, kytara / Mercedes Lander – bicí / Tara McLeod – kytara / Ivana „Ivy“ Vujic – basa. Poprvé v historii zaznamenáváme jakési intro / předehru, které pozvolna navodí náladu na správnou kolej. Poté nastoupí úderná věc My Plague, kde se zpět navrací hrubý growl. Obecně můžeme říci, že toto album je návratem do tvrdších vod. Od čistého vokálu se úplně neupustilo, ale větší prostor opětovně dostává i hrubý drsný (ne)dívčí zpěv. Hudba je už léty také vybroušená zcela jinak. Objevují se zde citelně techničtější pasáže a celkové řemeslo je už vedeno mistrnými prsty. Jakoby na holky dolehla ta šeď a špatnost posledních několika dní, rozhodly zase drobátko přitlačit na pilu a možná i proto se deska jmenuje In The Black. Když se podíváme na soudobé fotky, člověku se ani nechce věřit, že takové květinky mají něco podobného na svědomí. Jasně že můžete namítat, že to zas takový „náhul“ a „peklo“ není, ale promítněte se do jejich situace a ukažte mi jinou holčičí kapelu, která se za několika málo let (a v kolika letech) dokázala vypracovat na takovou pozici. Nicméně skladby na tomto albu jsou chytlavé, ostré a hráčsky vyspělé. Střední tempo, které je nejčastějším výrazem tohoto alba, se sice nikam nežene, ovšem o to více vyznívá jeho vydatnost a skrytá nádhera. Písně jsou relativně strohé, krátké a přímočaré, liší se jen v drobných detailech. Zaposloucháte-li se však do kytarových partií, zjistíte, že vše zase tak primitivní není. A v tom to celé vězí. I takové bicí už nejedou jednoduché postupy, ale mají daleko barvitější vyhrávky, však na ně hraje moje největší oblíbenkyně této kapely Mercedes. Ukázka: prostředek desky - Forgive And Forget

V mezidobí se vcelku nic zvláštního neděje. Zmínit se dají další velká turné ve velkém stylu po boku velkých kapel.

I’ve Failed You //2011, E1 Music

Nijaké zásadní změny nenastaly a tak i ansámbl kapely zůstává nezměněn oproti předchozí desce. Dosud poslední album nastupuje opravdu razantním způsobem, jakkoliv zní jeho název nevinně, už samotný otvírák vás zfackuje velice hbitě. Kittie udávají směr ve šlapavém nelítostném rytmu, sázejí výborné melodie a nadále pokračují v techničtěji vyznívajících pasážích. Přirovnání k death metalu bych se nebál použít ani tentokrát. Tak jemné tváře a toliko vzteku v nich. Občas si slečny zakoketují z hardcorem a mnohý odborník by vytasil škatulku metalcore. Na malé chvilky se povolí uzda a Morgan pohladí svým jemným hlasem. A takto nám slečny servírují jednu porci za druhou, nápady a motivy se neopakují, nálada se moc neobměňuje, atmosféra zůstává stejná, až by se dalo říct, že je deska nezáživná. Tak by to mohlo působit při prvním kontaktu a prvním dojmu z alba, ovšem hlubší rozbor a čas dá vzniknout názoru opačnému. Vždyť z pomyslné nudy (ta se tady stejně nedostaví, ale co kdyby) vytrhává například stonerem ochucená What Have I Done. Slečny totiž dobře vědí, kdy hrací dobu oživit o něco neobvyklého. Ukázka: otvírák - I’ve Failed You

V současnosti Kittie obývají Kanadu (Ontario) a opět čarují se sestavou; během loňského roku se do kapely vrací Trish Doan a nahrazuje tak Ivy Vujic. Nezbývá než se těšit na další desku.