Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
LIK // profil

LIK // profil

Bhut20.3.2013
Po světě kráčí interpreti, jejichž existenci mnozí z nás ani neregistrují a přesto stojí minimálně za zmínku. Takovou zmínkou může být následující krátký článek pojednávající o diskografii kapely, jejíž jméno vás možná zatím míjelo.

Švédská kapela LIK vznikla roku 2000 a funguje dodnes. Na kontě má níže uvedené čtyři vynikající počiny a právě proto o nich bude dnes řeč. Nejprve však trošku faktů. LIK je zkratkou slov Lekamen Illusionen Kallet. Od samého začátku kapelu tvoří dvojice umělců skrývajících se pod přezdívkami Stoif a JM. Stoif je znám spíše pod pseudonymem Graav, se kterým vystupoval v kapele Armagedda. Dnes jej můžeme slyšet ještě v Lönndom. Vlastně se jedná o hlavní mozek a veskrze stěžejní postavu skupiny LIK. Na výpomoc u sebe má bubeníka J. Marklunda, kterého můžeme dále zaslechnout v Sorgeldom, Whirling a dalších. Kapela má specifický rukopis, který se překládá jako black metal/rock. Nuže, nač váhat – směle do jednotlivých děl.

 

Må Ljuset Aldrig Nå Oss Mer //2003, World Terror Committee

 

Album na nic nečeká a okamžitě spouští mechanismus do pohybu. Na posluchače vyhrkne velice syrový zvuk s řezavým výrazem. Na tempu nepřidává, na hrubosti také ne. Zpěv je čistý a v některých skladbách jako by se ani nejednalo o metal, natož o black metal. Muzika se dá přirovnat spíše ke zvláštní mutaci post-punku. LIK se však stále drží původního plánu hrát ořezaný black metal. Kytary jsou toho důkazem. Mají velice specifický hlas a jejich riffy se nesou ve zdánlivé jednoduchosti, která k tomuto žánru prostě patří. Jistě víte, co mám na mysli a pokud ne – neváhejte a poslechněte si toto album. Je to deska, která má co říci. Je upřímná, melodická a značně nápaditá. Bez jedinečnosti by zapadla ve změti ostatních, což by byla věčná škoda. Stala se tak ukazatelem pozdějšího směřování LIK.
Ukázka: Evig Natt

 

Besvärtade Strofer //2005, Agonia Records

 

Druhý počin pokračuje v temném duchu. Svůj osobitý rukopis si kapela chrání a používá jej s lehkostí sobě vlastní. Dává tak vzniknout povedenému materiálu, kterým toto album rozhodně je. Blackové prvky jsou střídány chmurnými pasážemi. Tempo opět není divoké, ale střední. Vyzdvihnout musím úžasnou práci kytar, neb to je pomyslné eso v rukávě. Nápadů mají LIK na rozdávání, jejich odrazem jsou pestré kompozice. Ty se sice mohou zpočátku jevit jednoduše, ale při dalším poslechu se tento pocit zlomí. Ještě si dovolím drobné přirovnání. Některé party totiž znějí jakoby z oka vypadly debutové práci Wolfheart od Moonspell.

Ukázka: Syner

 

 

Lekamen Illusionen Kallet //2007, Agonia Records

 

Do počtu písní i do doby trvání nejkratší album celé diskografie. Vzhledem k tomu, že kapela ví, jak na to, a že se jejich výraz ukázal úspěšný, pokračuje v nastoleném střihu dál. Vývoj ovšem v případě tohoto alba lehce přešlapuje. Respektive ve srovnání s předchozím dílem jej nepřevyšuje. Naopak, LIK se drobátko vrátili k první desce. Zejména co se zvuku nahrávky týče. Albu přesto nelze příliš věcí vytýkat. Není to zapotřebí. Snad jen pomyslná stagnace. Na druhou stranu není od věci kapelu začít objevovat právě z tohoto bodu.
Ukázka: I Tidens Ände Är Det Tron Som Består

 

 

 

 

The Second Wind //2011, Nordvis Produktion

 

Dosud poslední práce je tím nejrozmanitějším a řekněme nejatmosféričtějším výsledkem celého snažení LIK. Hudba více směřuje k ponurému rocku, ačkoliv stále využívá black metalové šablony. To se odráží nejvíce, ostatně jak jinak, v kytarách. V jistých skladbách ožívá snad i rock’n’rollový duch. Jindy zas posluchače obepíná těžká ponurá tma post-punku. Výraz je oproti starším nahrávkám daleko čistější a uhlazenější, jak zvukově, tak po stránce skladatelské a řemeslné. Větší rozestup mezi deskami zjevně prospěl. Můžeme se tak těšit z takřka bezchybné a svěží dávky znamenité kuchyně těchto Švédů.
Ukázka: Ed Ånger



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky