Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
MALIGNANT TUMOUR // The Way Of Metallist

MALIGNANT TUMOUR // The Way Of Metallist

-krusty-10.4.2017
Třetí DVD po více než dvaceti letech existence je megalomanství. Na bývalou grindcoreovou bandu tuplované. Ale když přistoupíte na jejich hru, je to zábavné...

Ostravští bohové nám servírují svoje třetí DVD – a přestože venkovní kabátek může působit hodně undergroundově, na disku je k vidění vysoce profi práce. Už minulé fotbalové putování po Evropě mi řádně polechtalo bránici a tak jsem byl zvědav, co se bude dít tentokrát.

 

Dokument vypráví o studentu Jakubovi, který se infiltruje mezi metalisty, aby mohl o této podivné subkultuře napsat práci. Má veliké štěstí, že narazí na největší kapelu na světě, kterou jsou Bilosovci. Dál už nás čeká čím dál detailnější pohled do kuchyně MT, návštěva posilovny, Bilosovo bilancování, kompletní historie kapely, rozhovor se spoluhráči, šoty z výročního koncertu, anketa mezi spoluobčany a názory známých tváří nejenom tuzemského metalového undergroundu. V solidní várce osobností nechybí Poly (Insania), BigBoss (Root), Petr Korál, Michal Husák, Petr Hošek (Plexis), Čurby, Shindy, Danny Lilker (Brutal Truth), Martin Van Drunen (Asphyx)... a nejen tuzemce zahřeje pomyšlení, jak je ta extrémní scéna vlastně malá a semknutá.

 

mt

 

Nejsem urputný znalec hudebních filmů, ale tento styl pohledu na kapelu je mi sympatický a já se pochechtávám. Kamera, střihy, zvuk – to vše dokonale sedí a film mě ani na chvíli nenudil. A to jsme teprve v polovině, protože plastová krabička skrývá ještě druhý disk, podstatně delší, který nabízí kompletní klipy, dále koncertní klipy, unplugged show (velice povedené a já zírám, jak to Malignantům bez elektriky sluší) a sakumprásk celý výroční koncert k dvaceti letům existence). Uf! Pořádně nadupané dvojDVD, na jehož sledování vám bude sobotní podvečer krátký. Osobně nejsem nijak velkým fandou hudebních DVD jakéhokoliv formátu (koncert, klipy, fiktivní dokumenty), tento žánrový nosič mne úspěšně míjí a já se mu ani do cesty nestavím – ale jednou za čas neškodí obětovat volnou chvilku a omrknout co že se to děje na hudebně filmovém poli. A tohle nebyl promarněný čas, byť dvojdisk zasáhne hlavně:

a) fans Malignant Tumour

b) fanatické sběratele všeho podzemního

c) ostraváky

 

 

Pokud bych měl poukázat na nějaké mouchy, tak v jeden moment zamrazí při neobratně klopotném product-placementu, jako vystřiženém z nováckých seriálů. Ale smlouva je smlouva a je třeba ctít regule. A obal bych také pojal trochu velkolepěji nebo alespoň veseleji, protože strohá černočervená kombinace mi nepřijde dvakrát nápaditá (ovšem fotokoláže „MT včera“ a „MT dnes“ zabíjí...). Suma sumárum, palec nahoru.

 

dv

 

Malignant Tumour vyrostli v jednu z nejambicióznějších kapel naší zemičky a svého úspěchu dosáhnuli tím, že baví sami sebe a lidi pod podiem. A že nemají vyšší cíle, nezamýšlí se nad osudem světa? Tuhle kapitolu už mají naštěstí (?) za sebou. Pojďme se bavit s nimi... protože grind či mince je mrtev. Ať žije rock n´roll.


Čas: DVD1 63min. / DVD2 135min.

Režie: Šimek, Ferko, Pacner

Kamera: Ferko, Pacner, Šimek, Podešva

-selfrelease-



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 4.6.17 16:45

Poslední dobou zejména narážím na nové kapely za branami androšských pražských klubů jako FAMU (RIP) či Underdogs. Tam jsem například minulý týden objevil vynikající náladotvornost Cataya, potěsili němečtí krauteři Gnod nebo málo známý český black Bastien. Gotickým objevem za hodně dlouhou dobu jsou pro mě Drab Majesty, kteří před nějakým měsícem a půl předhazovali King Dudovi a tento týden měli i samostatnou štaci v Brně. Tenhle zvuk se již moc dneska neslyší. No a jednoznačným vrcholem bylo dle očekávání duširvoucí set We Lost the Sea, kterým po jejich prvním evropském turné predikuju nějakou budoucnost. Hudba s příběhy. Zatím trochu očekáváné zklamání z nových Solstafir, jejichž Masterpiece of Bitterness považuji za jedno z nejlepších alb, co jsem kdy slyšel, ale nyní se stále více posouvají do takového odosobněného autistického post-rocku, kterému chybí už nápady a hlavně ten autentický pocit osamělosti v nehostinné krajině. Citelná je ztráta předchozí specifické ruky bubeníka.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky