Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Padlo již jméno kapely / člověka, o kterém tu bude asi tři měsíce řeč a kterého asi netřeba představovat. Mnozí ho mají rádi, mnozí ho nesnáší, mnozí budou tvrdit, že o tomto člověku bylo už napsáno dost a v podstatě každý bude mít svou pravdu. Hudební ikona, která se dokázala prosadit u všech věkových skupin, kterou se zaobíraly metalové časopisy nejtvrdšího ražení i plátky běžné denní spotřeby, o které se toho napovídalo jako o málo kom a který je přirovnáván jak k Ježíši Kristu tak i k Satanovi současně. Toto všechno je reverend Marilyn Manson a možná ještě o něco víc; mediální hvězda, provokatér a hudební genius v jedné osobě. Naprosto se nebojím mluvit o „géniovi“, protože tak tomu prostě je, musí být. Rozdíl mezi bláznem a géniem je dán pouze úspěchem, ničím jiným a v tomto směru máme asi všichni jasno. O Brianu Warnerovi ví i ti, kteří ho ze srdce nesnáší, dokázal se vplížit do životů lidí po celé planetě a nadělat tam paseku, zpřeházet běžné konvence, vyzdvihnout odvrácené stránky každodenního bytí a všem je veřejně ukázat a omlátit o hlavu.

Jednoduché a rychlé soudy týkající se této ikony se nabízí, ale i když jsem k nim měl taky hodně blízko, nejsou (neměly by být) na pořadu dne. Vše je trochu složitější (jak už to v životě bývá), nic není černo-bílé a každý problém se dá nahlížet z mnoha stran. Stejně tak osobnost Mansonova je natolik složitá, že se mohl stát rockovou hvězdou stejně jako skončit v ústavu s dvaceti-čtyř-hodinovou péčí. Nastala situace první a je na nás, abychom se s ní patřičným způsobem vyrovnali. Můžete s tím nesouhlasit, můžete se dokonce i rozčilovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat (Jára Cimrman).

Prostřednictvím zmíněného seriálu recenzí bych v rámci svých možností rád osvětlil hudební tvorbu, která pod značkou Marilyn Manson prozatím spatřila světlo světa. Předem tu ještě zkusím uvést několik historických faktů, u kterých jsem, předem podotýkám, osobně účasten nebyl. Nicméně číst umíme všichni, hledat na googlu, wikipedii a já nevím kde ještě jinde dnes zvládne malé dítě podstatně lépe než mnohý dospělý, takže se omezím jen na nejzákladnější údaje, aby bylo lehce nastíněno pozadí, na kterém vznikala uváděná alba. Zbytek už bude záležet na vašem (ne)zájmu, zvědavosti a touze dozvědět se něco „zaručeně žhavého“ ze zákulisí jedné hudební hvězdy.

Ranné období (1989 až 1995)

Prvopočátky kapely sahají až do roku 1989, kdy student Brian Hugh Warner začíná příležitostně přispívat do hudebního časopisu a postupně se seznamuje nejen s prostředím muzikantů, ale i se zajímavými a pro jeho další vývoj důležitými lidmi. Svoje první texty zkouší ukázat kytaristovi Scottu Puteskymu, se kterým se později domlouvají a společně s baskytaristou Brianem Tutunickem zakládají kapelu nazvanou Marilyn Manson & The Spooky Kids. První demo páska byla vydána v roce 1990 a to už je rok, kdy mají všichni členové změněná jména – jedná se vždy o kombinaci jména slavného sex-symbolu (většinou herečky, zpěvačky nebo modelky) a sériového vraha – takže nyní už se jedná o Marilyna Mansona, Daisy Berkowitze a Olivii Newton Bundy, ke kterým se velmi brzy přidává klávesista Stephen Bier alias Madonna Wayne Gacy. Tato dvojakost jmen je samotnou kapelou vysvětlována jako vyjádření dobra a zla, subjektů, které jsou přítomné ve všem a všude kolem nás.

Další personální změny jdou v dost rychlém sledu, Bundy je vystřídán Gidget Geinem (Bradley Stewart) a  roce 1991 se ke kapele rovněž přidává stálý bubeník Sara Lee Lucas (Fred Streithorst). Zajímavé je, že kapelu v raném období proslavilo především jejich šílené koncertování založené na provokativním vystupování, nošení ženských šatů, bláznivých make-upů, amatérské pyrotechnické kousky a v podstatě teatrální show, která dokázala víc lidí naštvat než pozitivně zaujmout. Navzdory tomu se ranné skladby začínají objevovat v rádiu DJ Scotta Davida a o kapele se začíná vědět. V roce 1992 dochází ke zkrácení jména na dodnes známý název Marilyn Manson a o rok později si kapely všímá Trent Reznor (Nine Inch Nails), který právě zakládá svoje vlastní nahrávací studio Nothing Records. Od této chvíle se začínají psát profesionální a novodobé dějiny kapely MM.

Reznor nabídl kapele nahrání regulérního alba a možnost doprovázet NIN na nadcházející tour. Ani jednu nabídku nešlo odmítnout a tak v červenci 1993 začínají nahrávací práce na první desce s producentem Roli Mosimannem z Criteria Studios, které zahrnovaly především materiál z éry Spooky Kids. Nahrávání bylo hotovo na podzim téhož roku a deska dostala jméno The Manson Family Album. Producentská práce se ovšem zásadním způsobem nezdařila, kapela i Reznor byly s obsahem nahrávky víc než nespokojení, zvuk byl syrový, plochý a neživý a jen stěží dokázal odrazit dynamiku kapely při živých vystoupeních. V té samé době přestává baskytarista Gein zvládat svou závislost na heroinu a po předávkování a následné hospitalizaci přestává být vítaným členem kapely. V říjnu 1993 začínají práce na přepracování nepovedeného alba a po sedmi týdnech je dílo připraveno k odevzdání pod novým jménem Portrait Of An American Family. Po dalším předávkování je Gein definitivně odejit z kapely a na jeho místo na stupuje Jeordie White známý pod pseudonymem Twiggy Ramirez, který se už na konci roku 1993 aktivně zapojuje do živého hraní na turné po Floridě. To kapela odjela za supportu Jack Off Jill a svým vystupování vzbudila takové „sympatie“ mnohých lidí (a křesťanských spolků především), že během tour jsou obžalováni z narušování pořádků, prostituce a zpěváci obou kapel jsou uvězněni. Během dalšího, tentokrát mezinárodního turné, koncertují MM jako předkapela slavnějším Nine Inch Nails a v této době se Manson setkává se zakladatelem Church of Satan – Dr. Antony Laveyem a během (prý velmi srdečných) setkání a rozhovorů je Manson titulován reverendem.

V roce 1995 se MM vydávají na své vlastní mezinárodní tour podporováni Monster Voodoo Machine, na kterém se naposledy představuje bubeník Lucas. Mezi ním a Mansonem dochází stále častěji ke sporům a napětí vrcholí na předposledním koncertě, kdy mu Manson při živém hraní písně Lunchbox zapálí bicí soupravu. Další den Lucas opouští kapelu a na jeho místo během krátké doby usedá Ginger Fish (Keneth Wilson). Následují další koncerty po boku Danzing a KoRn, které končí v létě roku 1995 a kapela se opět přesouvá do studia. Snaha o natočení třetího singlu k Portraitu (první byl Get Your Gun a druhý Lunchbox) je přesměrována k hudebnímu doprovodu hororové verze filmu Willy Wonka a továrna na čokoládu, kde Manson hraje hlavní roli a výsledkem je album remixů, coverů a podivností nazvané Smells Like Children. Paradoxem zůstává, že právě z této nahrávky pochází Mansonův první velký evergreen Sweet Dreams (Are Made Of This) coby Eurythmics cover, ke kterému byl pořízen nadmíru povedený a bláznivě šílený videoklip.

V této době (konec roku 1995) dochází i ke změně image kapely, z bizarních a teatrálních kostýmů se členové usazují v temných a zlověstných podobách. Na svět přichází první novinky jako Irresponsible Hate Anthem a Minute Of Decay a v kuloárech se začíná šeptat o dalším albu, děsivé apokalypse celého světa, které se má objevit v roce 1996.

Související recenze:

•  Portrait Of An American Family

•  Get Your Gun (SP)

•  Lunchbox (SP)

•  Smells Like Children