Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 102

Nedělní poslech 102

Victimer17.3.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Deafkids a její album "Metaprogramação".

Dnes bude mít hlavní slovo energie. Nespoutanost, psychedelická rozervanost a hlučící dávky punku. A taky hypnotického d-beatu, nebo chcete-li crustu, moře bubínků, rezonující noise music a pokroucené elektroniky vůbec. Že to všechno nedává smysl? Ale ono to půjde. Protože když se chce... však to znáte. Pojďme si teď trochu vybít vztek, nechat nalít to rudo před očima přímo do nich samotných a vypadat při tom démonicky. Dovoleno je vyřvávat a tělo podvolit transu, pořádně se vyblbnout. Zadarmo to ale nebude, tahle trojka jižanů má svůj jih v krvi a dává to o sobě pěkně nahlas vědět. A navíc jim byly dány do vínku dost nepěkné experimenty se zvukem. Je to energie hnaná přes efekty, ale na efekt nehraná. To jen, abychom v tom měli jasno. Takoví jsou Deafkids, taková je jejich zvuková vřava. Divocí a (ne)uvěřitelní.


Známe je ze společného turné s Neurosis, na kontě mají už tři desky a ta aktuální vychází právě v těchto dnech. Můžeme si přečíst, kterak svým divokým projevem zaujali Stevea Von Tilla, že nemohl odolat a pozval je na společný koncertní trip. Na něm pak Deafkids názorně předvedli, co znamená drhnout psychedelicky intenzivní punk ovládaný ruchy, překrývanými vokály a surovými ozvěnami. Co znamená být noise divoch.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/deafkids.jpg


O vší té divoké zvukové přestřelce je i nová deska Metaprogramação. Deafkids jsou z Brazílie a mají v sobě kus ulice i kus pralesa. Obě položky pak zručně zasazují a demontují ve své hudbě. Říkejme jí třeba hypnobeat, ten popis docela sedí. Jak jinak si vysvětlit tu směs sugestivních, psychiku podrývajících vokálů s experimentálně proměnlivou hudební složkou, které dominují bubínky a ruchová rozostřenost. Strojový punk, valivá hypnóza. Zvukodivočina.


Já jsem té masáži podlehl. Baví mě se nechat v tom surově nakoplém big beatu zmítat. Je to jistý druh vytržení a hudebního bláznovství, který vlije do žil víc života než energeťák z benzinky, když už se za volantem klíží víčka. Tady vám víčka klesat nebudou, to mi věřte. Oči zůstanou otevřené, bude vidět jejich bělmo a hlava bude trhanými pohyby doprovázet zbytek těla. Nebude to asi pěkný pohled, ale bude zapotřebí.


A pokud chcete vidět tyhle tři punkující zvukaře živě, zajděte si 17. dubna na ušní do klubu Underdogs'. Budou se podávat Deafkids nadivoko.

 

 


Kapela: Deafkids
Album: Metaprogramação
Styl: experimental / hypnobeat / noisepunk
Vydáno: 3/2019
Země: Brazílie
Vydavatel: Neurot Recordings
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:
Douglas & Marcelo & Mariano



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky