Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 103

Nedělní poslech 103

Jirka D.24.3.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Kamala a jejich album Your Sugar.

O německé kapele Kamala toho nejde mnoho dohledat, snad jen to, že jejím domovem je město Leipzig a že svou hudební káru netáhne kdovíjak dlouho. Trochu matoucí dojem vyvolají výsledky internetového vyhledávání směřující k brazilské thrashmetalové formaci stejného jména s neslušně prsatou bubenicí Isabelou Moraes, případně výsledky směřující k rovněž metalové kapele taktéž jménem Kamala, ale tentokrát původem z Finska a tentokrát s neslušně prsatou zpívající kytaristkou. Pokud jste se dostatečně vynadívali, začneme se věnovat tomu, proč jsme tady.

 

Kamala band

 

Tahle Kamala je narozdíl od předchozích dvou tvořena pěticí muzikantů výhradně mužského pohlaví (aspoň doufám), přičemž podle fotek jsou to mladíci s rašícím chmýřím pod nosem a zatím ne zcela jasnou vizí toho, co chtějí hrát. Tedy aspoň pokud jde o řečičky, v kterých se to hemží mlžnými kombinacemi psychedelického rocku a krautrocku, pod čímž vlastně ani nevím, co si mám přesně představit. Vezmu to jinak - pokud máte (resp. měli jste) rádi českou kapelu -123 minut a obecně tvorbu Zdeňka Bíny, mohla by se vám tahle Kamala líbit.

 

Jejich hudba v sobě nese podobně pozitivní náboj, funky hravost a bluesový (jazzový) nádech. Neslyším v ní moc psychedelie ani krautrocku ve smyslu německé scény 70. let, ale neříkám, že rozumím všemu a klidně se nechám usvědčit z neznalosti.

 

 

Z nahrávky naopak dýchá naprostá uvolněnost a lehkost, nekomplikovaná žádným složitým experimentováním nebo vymýšlením už dávno vymyšleného. Kamala se drží osvědčených standardů, které v naprosto rozumné míře dokořeňují saxofonem hostujícího Jörna Kleinbrahma, a na tenký led čehokoliv dalšího se nepouští. Ostatně dominantní zpěv (barvou hlasu podobný Jimy Hendrixovi) a kytary prohnané přes kvákadlo naprosto postačují v tom, aby měl posluchač co zpracovávat a s čím se sžívat. Nutno dodat, že to není práce nijak složitá a že výsledek stojí za to.

 

V konečném zúčtování tahle Kapela překvapuje. Ani ne tak čímkoliv inovativním nebo hráčsky složitým (v tom je třeba zmíněný Bína mnohem dál), ale naopak soudným přístupem k vlastním možnostem a schopnostem, které kapela drží zkrátka a pouští se jen do toho, co skutečně solidně zvládne. Z tohoto pohledu je album Your Sugar hodně příjemná poslechovka, jejíchž třiatřicet minut uteče jedna radost.

 

Kamala - Your Sugar LP

 


 

Kapela: Kamala

Album: Your Sugar

Styl: funky / blues rock

Vydáno: 3/2019

Země: Německo

Vydavatel: Tonzonen Records

Odkazy: bandcamp / facebook

 

Henry Mitko - bicí

Christian Kämper - zpěv

Hannes Gernot Peter Gröschner - baskytara

Theo Rolfs - kytara
Eric Glatzer- kytara

 

host:

Jörn Kleinbrahm - saxofon (1, 5, 6)

 

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 27.2.20 13:51

Vezmu to velice zkratkovitě přes hodnoty DR z MP3 / 320kbps. Vím, není to úplně směrodatný, ale i tak dostatečně vypovídající. Zde se kapela posunula na průměr šest. Na Budhovi jsou dvě skladby, který jsou na hodnotě pět a jde to slyšet, že tam něco hraje ještě míň, respektive víc. To, že kapela přešla z totálně přebuzený produkce (DR 3 a 4) trpící naprosto všemi nešvary proti kterým loudness war jde, na něco relativně poslouchatelnýho bych asi neprezentoval jako nějaký prozření v rámci loudness war nebo obecně v rámci jakékoliv „dynamiky“ zvuku v rámci metalu, protože ta nahrávka stále stojí na opačný straně spektra. Momentálně je trend takovej, že dost nahrávek je na DR 7 (už i Rutan si dal, zdá se, říct). Takže v rámci atmosferickýho metalu je DR 6 stále „krásně“ ořízlá nahrávka, která není přebuzená za hranici poslouchatelnosti. Mně osobně by třeba zajímalo, jak se kapela poučila směrem k vinylovému vydání. Spousta lidí to nepozná, nedocení, ale to si myslím, že je druhořadá věc a na jinou diskuzi. Ohledně dynamiky. Nový Ad Nauseam bude nahrávka, kde se o nějaké dynamice a přirozeném zvuku půjde bavit. Ale třeba i "raw master by Trey" posledních Morbid Angel je vlastně velice povedená věc.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky