Článek: Nedělní poslech 104

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 104

Sarapis7.4.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kompilaci Trapped Under Ice.

Undergroundové vody jsou fascinující nejen tím, že nikdy nejsou stojaté, ale i tím, že v nich můžete narazit na ledasco a že se v jejich podzemním království může leckdy i zastavit čas, aniž by to znamenalo selhání složitého systému kanalizačních soustav. Boj o každou peřej osobitosti je denním chlebem, ale vedle mnoha slepých uliček a znečištěných ramen zurčí i čilé a ryzí pramínky a potůčky, kde se to desítky let hemží drobotinou, z jejíž hejn se čas od času odpoutá velké zvíře a vydá se na světlo. Kanada je obrovská země a její podzemní vody jsou složité a klikaté. Specifickou oblast metalové současnosti se snaží mapovat kompilace Trapped Under Ice, která nám podává zprávu o tom, co takoví mladí Kanaďané dělají, když po práci navléknou křivák a vyrazí ven.

Heavy metal je přežitý, což s trochou fantazie znamená, že přežil a žije dál. Někteří budou tvrdit, že nikdy nezemře, ale to by bylo na únavnou debatu a tolik piva nemám. Na výběru Trapped Under Ice je ke slyšení vzorek kapel, které respektují vývoj žánru zhruba do roku 1989 (pak vyšel Painkiller a to už je moderna) a podle toho se i chovají. Mydlí historické riffy, vzývají dávné dravce a jdou vám rovnou po krku. V souladu s novou vlnou tradičního heavy metalu ctí živelnost a autenticitu (nebo to přinejmenším zdatně předstírají), až se to v kontextu doby zdá jako to jediné rozumné, co se v zajetí výpočetní sterility dá dělat.

Skladby a kapely na této kompilaci mají různorodou úroveň i zaměření, některé oživují ducha prvních krůčků black metalu (Blackrat, Barrow Wight), některé navozují vyloženě mystickou atmosféru (Cauchemar zpívají francouzsky, v tom to asi bude), některé prostě jedou střední proud, ale s noblesou (o Traveler u nás ještě uslyšíte). Trapped Under Ice je jako průvodce, který ukáže, kudy se dá jít a pak už je to na vás. Tak zkuste poslechnout a vyrazte na průzkum. Jen dávejte pozor - pod ledem číhá smrt, kór v Kanadě.

<a href="http://templeofmystery.bandcamp.com/album/trapped-under-ice">Trapped Under Ice by Temple of Mystery Records</a>

Název kompilace: Trapped Under Ice

Styl: heavy/speed metal
Vydáno: 1/2019
Země: Kanada
Vydavatel: Temple of Mystery Records
Odkazy: bandcamp / eshop

Seznam skladeb:

1. Traveler - Betrayer

2. Metalian - Streets of Fire
3. Cauchemar - Comme un poignard
4. Occult Burial - Fight for Survival
5. Starlight Ritual - Demons
6. Freeways - Heavy Rescue
7. Barrow Wight - Morgûl Blade
8. Spell - Silent Towers
9. Blackrat - From the Tideless Sea
10. Emblem - Fast Rocker

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.