Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 106

Nedělní poslech 106

Jirka D.28.4.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Orsak:oslo a jejich stejnojmenné album.

V případě skandinávské kapely Orsak:oslo je celkem snadné utopit se v pojmech a rozlišovat drobné detaily mezi post-rockem, psychedelickým rockem a třeba space rockem je úkol pro čisté hudební teoretiky. Tohle trio, jehož kořeny vyrůstají jednak z Norska a jednak ze Švédska, balancuje mezi vším vedeným a posluchač si v podstatě může vybrat, pokud vůbec chce něco takového řešit. Mnohem snazší je totiž se do nahrávky prostě zaposlouchat a nechat se kolébat na vlnách čistě instrumentální, kytarové muziky.

 

Orsak.oslo bandStejnojmenná deska, která vyšla letos v březnu na německém vydavatelství Kapitän Platte, představuje cosi jako kompilaci a jednotlivé její položky jsou seskládány z celkem pěti EP vydaných v rozmezí let 2016 až 2019. Zajímavostí je, že kromě těchto pěti má kapela na kontě ještě další minimálně tři EP, z nichž jediné (Torggata Sway z roku 2014) vyšlo i jinak než čistě digitálně - na 12“ vinylu říznutém na 45 RPM. Všechna uvedená mini-alba pak obsahují průměrně tři skladby a celkem logicky se nabízí otázka, proč se kapele doposud nepodařilo dotáhnout ani jedno dlouhohrající album (fungují plus mínus od roku 2014). EP jako cesta.

 

Aktuální kompilace nicméně jako regulérní řadovka funguje docela slušně, protože jednotlivé skladby od sebe nedělí žádný vývoj, žádné jasně identifikovatelné „dříve a později“ a třičtvrtěhodinka muziky si žije vlastním, na předchozích nahrávkách nezávislým životem. Jak už jsem uvedl výše, jde i instrumentální kytarovku z kategorie lehčích, plných prostoru, atmosféry a s tempem pomalým až rozvláčným. Myšlenky na nudu nicméně snadno zažene příjemná rytmika, která spíše podprahově a v náznacích připomene Maserati (zkuste Ghost Gear).

 

Hlavní silou Orsak:Oslo jsou ale melodické kytarové linky, které vykreslují snovou a přívětivou krajinu, v níž je člověku dobře. Zkuste ukázku Crying For Sleep a zaposlouchejte se, asi pochopíte, o čem píšu. Pocity, které ve mě podobná muzika vyvolává, bych přirovnat k těm, které se daří vykreslovat Tenhi nebo Kauan, i když obě kapely na to jdou jinak a upřímně i s větším důvtipem. Nechci tu ale srovnávat, o tom dnešní nedělní poslech není, protože bez ohledu na kvality okolí i tahle muzika má svůj půvab, svou poezii a své pevné místo na Zemi. Orsak:oslo jako synonymum pro zklidnění a odpočinek.

 

 


 

Kapela: Orsak:oslo

Album: Orsak:oslo (kompilace)

Styl: instrumental post-rock

Vydáno: 03/2019

Země: Švédsko / Norsko

Vydavatel: Kapitän Platte

Odkazy: bandcamp / facebook / discogs

 

sestava:

Qrill

Peter

Øyvind

 


 

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky