Článek: Nedělní poslech 107

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 107

Victimer5.5.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Of Spire & Throne a její album "Penance".

Na dnešní neděli jsem si nechal v zásobě jeden pěkně tvrdý oříšek k rozlousknutí. Když už se mu po mnoha týdnech komplikované poslechové dřiny dostanete k jadérku, zjistíte, že jadérko samo o sobě je jen syrovým, težko žvýkatelným materiálem bez chuti a zápachu. Tak jej hodíte na zem a chcete zuřivě rozšlapat, ale ani to úplně nejde. Furt to různě odlítává a lepí se na podrážku, takže nezbývá než si odplivnout a jít pryč. Nebo naopak zpátky na začátek. To už se odvíjí podle toho, kdo má kolik sil, míry doomové tolerance a snahy tomu všemu přece jen přijít na chuť. Dnešek patří skotské trojici Of Spire & Throne a jejich druhému albu Penance.

Je to neděle věnovaná dlouhé doomové kalnosti jako stvořené pro dny bez slunce a hřejivé vůně jara. Hudba této kapely je suchá jako troud, nicotná jako když v pátek ráno zjistíte, že víkend nebude, protože nastává konec. Ende, finito. Všeho a všude. Nečekejme žádné žalmy, smyčcové nástroje, ani závan epické atmosféričnosti. Jen zmar, těžkotonážní pomalá tempa a prázdný pohled do totálně šedého nebe. Hudba Of Spire & Throne je totiž ze všeho nejvíc šedá. Hnusně fádní, nekomfortní a jen velmi pomalu rozplétající něco jako příběh. A to je na ní tak přitažlivé. Není to ani tak o tom, že doom této kapely nelze uchopit, strávit nebo si nad ním nezdravě dlouho lámat hlavu. On je prostě tak šedivě destruktivní, až to odrazuje a přitahuje zároveň. Většinou tedy ty, kteří si rádi poslechově ubližují.

Každý správný doomový fanatik to nevzdává a hledíc vstříc hromadě hoven se snaží pochopit, že se přes ni dostane a že by to časem mohlo být schůdnější. Třeba zítra, nebo jindy... ale možná taky nikdy. V případě skladby Sorceror už se dostáváme na úroveň experimentu, kdy je sound kapely pln takového odhodlání být trudnomyslný a zoufalý, že několikrát během skladby zdechne jak prašivý pes, aby se pak přece jen odšoural o kus dál a cosi spílal nebesům. Bože, proč jsi mě opustil...? To třeba závěrečná věc Dissident je víc hutná, oproti minulé skladbě až groovy (když si odmyslíme tu "mystic echoes from underground" pasáž) a plná plesnivých vizí do budoucna. No vizí... Račte si sami vybrat, kdy doom téhle kapely zvedá náladu do té míry, že jej můžeme počastovat vřelejším slůvkem. Já takové místo na albu nenašel.

Doom metal Of Spire & Throne je jeden z těch nejuvěřitelnějších a nejskeptičtějších, jaké jsem v posledních týdnech mohl slyšet. Je to bolest, hrana, je to kus tajemně suché hmoty, která je nepoddajná a je těžké ji mít nablízku. Martyrium, které mě strašně baví podstupovat. Určitě doporučím skalním trpitelům sludge/doomové tvorby, nebo těm, jenž jsou nakloněni jakékoliv složitější misi na poli metalové hudby obecně. Zapomeňte na Skotskou vysočinu a hrdé hrady, užijte si hrdý kus blitku na špičce vaší boty! Doom on!

Kapela: Of Spire & Throne
Album: Penance
Styl: sludge / doom metal
Vydáno: 12/2018
Země: UK
Vydavatel: Aesthetic Death
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Ali Lauder - kytara, zpěv
Graham Stewart - bicí, synths, piano
Joe Turner - basa, double basa, elektronika
+ hosté

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!