Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 107

Nedělní poslech 107

Victimer5.5.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Of Spire & Throne a její album "Penance".

Na dnešní neděli jsem si nechal v zásobě jeden pěkně tvrdý oříšek k rozlousknutí. Když už se mu po mnoha týdnech komplikované poslechové dřiny dostanete k jadérku, zjistíte, že jadérko samo o sobě je jen syrovým, težko žvýkatelným materiálem bez chuti a zápachu. Tak jej hodíte na zem a chcete zuřivě rozšlapat, ale ani to úplně nejde. Furt to různě odlítává a lepí se na podrážku, takže nezbývá než si odplivnout a jít pryč. Nebo naopak zpátky na začátek. To už se odvíjí podle toho, kdo má kolik sil, míry doomové tolerance a snahy tomu všemu přece jen přijít na chuť. Dnešek patří skotské trojici Of Spire & Throne a jejich druhému albu Penance.


Je to neděle věnovaná dlouhé doomové kalnosti jako stvořené pro dny bez slunce a hřejivé vůně jara. Hudba této kapely je suchá jako troud, nicotná jako když v pátek ráno zjistíte, že víkend nebude, protože nastává konec. Ende, finito. Všeho a všude. Nečekejme žádné žalmy, smyčcové nástroje, ani závan epické atmosféričnosti. Jen zmar, těžkotonážní pomalá tempa a prázdný pohled do totálně šedého nebe. Hudba Of Spire & Throne je totiž ze všeho nejvíc šedá. Hnusně fádní, nekomfortní a jen velmi pomalu rozplétající něco jako příběh. A to je na ní tak přitažlivé. Není to ani tak o tom, že doom této kapely nelze uchopit, strávit nebo si nad ním nezdravě dlouho lámat hlavu. On je prostě tak šedivě destruktivní, až to odrazuje a přitahuje zároveň. Většinou tedy ty, kteří si rádi poslechově ubližují.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/of%20spire%20and%20throne%20band.jpg


Každý správný doomový fanatik to nevzdává a hledíc vstříc hromadě hoven se snaží pochopit, že se přes ni dostane a že by to časem mohlo být schůdnější. Třeba zítra, nebo jindy... ale možná taky nikdy. V případě skladby Sorceror už se dostáváme na úroveň experimentu, kdy je sound kapely pln takového odhodlání být trudnomyslný a zoufalý, že několikrát během skladby zdechne jak prašivý pes, aby se pak přece jen odšoural o kus dál a cosi spílal nebesům. Bože, proč jsi mě opustil...? To třeba závěrečná věc Dissident je víc hutná, oproti minulé skladbě až groovy (když si odmyslíme tu "mystic echoes from underground" pasáž) a plná plesnivých vizí do budoucna. No vizí... Račte si sami vybrat, kdy doom téhle kapely zvedá náladu do té míry, že jej můžeme počastovat vřelejším slůvkem. Já takové místo na albu nenašel.


Doom metal Of Spire & Throne je jeden z těch nejuvěřitelnějších a nejskeptičtějších, jaké jsem v posledních týdnech mohl slyšet. Je to bolest, hrana, je to kus tajemně suché hmoty, která je nepoddajná a je těžké ji mít nablízku. Martyrium, které mě strašně baví podstupovat. Určitě doporučím skalním trpitelům sludge/doomové tvorby, nebo těm, jenž jsou nakloněni jakékoliv složitější misi na poli metalové hudby obecně. Zapomeňte na Skotskou vysočinu a hrdé hrady, užijte si hrdý kus blitku na špičce vaší boty! Doom on!

 



Kapela: Of Spire & Throne
Album: Penance
Styl: sludge / doom metal
Vydáno: 12/2018
Země: UK
Vydavatel: Aesthetic Death
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:
Ali Lauder - kytara, zpěv
Graham Stewart - bicí, synths, piano
Joe Turner - basa, double basa, elektronika
+ hosté



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky