Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 108

Nedělní poslech 108

Victimer19.5.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Anihila a jeho debutové album "Silent Annihilation".

Vesmír je hluboký, nekonečný, neprozkoumaný a fascinující. Týká se to i různých hudebních kapel a jejich nahrávek a pokud se zaměříme na tajemně strohý svět dark ambientu, tak je výčet vyjádření a podlehnutí významu neuchopitelnosti poměrně rozsáhlý. Fantazii se meze přece nekladou. A nekladou se ani dnes ve společnosti nového a zatím neznámého projektu Anihila, za jehož realizací stojí Duncan Ritchie, známý to především pro elektronicky minimalistickou práci ve jménu Flowers For Bodysnatchers. O posledním albu Alive with Scars jsme si povídali ZDE.


Kdo Duncanovu hudbu zná a tuší, jakým směrem se může ubírat, takový se musí nadchnout i pro hluboký vesmír Anihila. Pro hudbu projektu, který je svým zaměřením striktně temný, pohybující se uprostřed cizích galaxií, jejich nekonečné tmy a v němém odrazu vesmírných útvarů, pro které ještě nemáme jméno. Fascinovaný dalekou plejádou světel a mystikou prostoru kolem. Ale nebyl by to Duncan, aby i do Anihila nezapomněl zakomponovat kus jemnocitné souhry a pokoušení lehkých melodií. I ony se u Anihila tu a tam objeví a protnou stísněnou depresi, která se při pohledu na obří vesmírná tělesa začíná zvukově kumulovat.

 


Anihila je výborný dark ambient. Atmosférický a děsivý. Představující další možnosti a zvuky, které tomuto stylu patří a které ho upevňují v jeho pozicích. Anihila v tomto případě nijak nepřekračuje žánrové mantinely, ale svými zvuky zcela pohlcuje a přenáší do nekonečných míst tiché tmy. Z mého pohledu a dlouhých poslechů různých podobně orientovaných nahrávek představuje tento nový opus samý top žánru.


Ticho možná léčí, ale skutečné zvuky nekonečna umí vyvolat opravdu zásadní pocity. Když k tomu přidám stylový obal a schopnosti autora, je před námi album, které by mělo získat na zaslouženém ohlasu. Anihila je vesmírná výprava se skutečným a nepříjemně temným prostředím, která probouzí další a další otázky k danému tématu. Po stránce hudebního zaměření je to top kvalita.



Kapela: Anihila
Album: Silent Annihilation
Styl: space / dark ambient
Vydáno: 5/2019
Země: Austrálie
Vydavatel: Pretty Dead Girl Records
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:
Duncan Ritchie - koncept, elektronika



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 4.6.17 16:45

Poslední dobou zejména narážím na nové kapely za branami androšských pražských klubů jako FAMU (RIP) či Underdogs. Tam jsem například minulý týden objevil vynikající náladotvornost Cataya, potěsili němečtí krauteři Gnod nebo málo známý český black Bastien. Gotickým objevem za hodně dlouhou dobu jsou pro mě Drab Majesty, kteří před nějakým měsícem a půl předhazovali King Dudovi a tento týden měli i samostatnou štaci v Brně. Tenhle zvuk se již moc dneska neslyší. No a jednoznačným vrcholem bylo dle očekávání duširvoucí set We Lost the Sea, kterým po jejich prvním evropském turné predikuju nějakou budoucnost. Hudba s příběhy. Zatím trochu očekáváné zklamání z nových Solstafir, jejichž Masterpiece of Bitterness považuji za jedno z nejlepších alb, co jsem kdy slyšel, ale nyní se stále více posouvají do takového odosobněného autistického post-rocku, kterému chybí už nápady a hlavně ten autentický pocit osamělosti v nehostinné krajině. Citelná je ztráta předchozí specifické ruky bubeníka.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky