Článek: Nedělní poslech 10

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 10

Sarapis25.9.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu A.M.S.G. a její album "Hostis Universi Generis".

Poslední zářijová neděle bude temná a taky trochu bláznivá. Schizofrenní dvojakost silných melodií a disharmonického lomozu, oškliví draci poletující vesmírem a satanské rituály se saxofonem zabořeným mezi hýžděmi nemohou zaručit nic jiného, než rozlitý šálek nedělní kávy a hnědý flek na košili (případně i níž).

A.M.S.G. (což je zkratka pro "Ad Majorem Satanae Gloriam”) pocházejí z Kanady a svou dráhu nastartovali v roce 2007. Poprvé o sobě dali výrazně vědět v roce 2013 debutem Anti-Cosmic Tyranny, který už tehdy vydávali u uznávaného labelu Profound Lore. Také novinka vychází (resp. venku je již od července) pod těmito spolehlivými křídly, což napovídá mimo jiné i o tom, že A.M.S.G. nebudou jen tak nějací tichošlápci. Znáte-li zámořské obskurní spolky jako Ouroboros nebo Gloria Diaboli, osoba Ryana Page alias Angelfukka Witchhammera vám je jistě povědomá. A.M.S.G. je především jeho dítko, spolupráce s dalšími maniaky F. Adramelechem (to není ten náš!) a s Bzathem, který si toho v okultním blacku taky odkroutil dost, pak jen násobí škodolibé zlo, které mají pánové v krvi.

Hostis Universi Generis je album, které by mohlo zaujmout především neortodoxní vyznavače černého umění. Základy desky jsou skutečně blackmetalové, ale taky na ní najdete mnoho intimních a rituálních pasáží, které destruktivní podstatu žánru nesměle popírají. "Jsme nepřátelé veškerého stvoření na intergalaktické úrovni. Nechť skončí veškerý život a navrátíme se k nicotě!", hlásá Angelfukk Witchhammer v rozhovoru pro Sick and Destroy. Zas tak horké to ale asi nebude. A.M.S.G. mají smysl i pro melodii a ryze konstruktivní přístup k práci.

Pochopit tuto nahrávku určitě není záležitost na jeden dva poslechy. Doporučuji jich více, postupně se totiž v chaosu začne rýsovat řád, k tomu dokonce pár uhrančivých melodií a nakonec může být člověk rád, že to s tím vesmírem nejde s kopce tak rychle. Profound Lore nabízejí pár legálních poslechů na bandcampu, takže račte si zcela nezištně a nezávazně "zkazit" den něčím tak ošklivým, až je to hezké.

<a href="http://profoundlorerecords.bandcamp.com/album/hostis-universi-generis">Hostis Universi Generis by A.M.S.G.</a>

Kapela: A.M.S.G.

Album: Hostis Universi Generis

Styl: experimental black metal

Vydáno: 7/2016

Země: Kanada

Vydavatel: Profound Lore Records

Odkazy: bandcamp, facebook

Sestava kapely:

Angelfukk Witchhammer - kytary, baskytara, zpěv
F. Adramelech - kytary, doprovodný zpěv, recitativ
Bzath - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.