Článek: Nedělní poslech 111

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 111

Jirka D.14.7.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Triponaut a jejich stejnojmenné krátkometrážní album.

Historie pražské kapely Triponaut je docela krátká, a to i když k ní připočteme předchozí etapu fungování, kdy všechno běželo pod názvem Jeremy. Začátek se datuje do roku 2016. Pokud snad začnete pátrat po webu, kdože za touto muzikou stojí, nedopátráte se ničeho, resp. mě osobně se nic najít nepodařilo. Což možná bude moje neschopnost, anebo taky ze strany kapely záměr, který respektuju a vlastně je mi to docela jedno. Snad jen doplním, že pod jménem Triponaut se ukrývá čtveřice muzikantů s nástrojovým obsazením kytara, baskytara, bicí a trubka společně s hromadou elektroniky.

Tedy bez zpěvu, rockově, hodně do prostoru a na velkých, téměř snových plochách.

Triponaut

Pokud bych měl říct jedno jméno, kterým bych přiblížil muziku této kapely, zmínil bych jednoznačně Maserati, i když ti svůj elektronikou nakopnutý post-rock ženou vpřed spíše v tanečním rytmu, kdežto tato čtveřice se rozprostírá v ploše a míří spíše ke vzdáleným horizontům a možná ještě kousek za ně. Jakkoliv zvukově celkem podobně a mnohdy dost podobnými prostředky v podobě jednoduchých, dokola se opakujících smyček, na které se postupně nabalují další, které zprvu jednoduchý motiv pozvolna rozvíjejí a gradují.

Dnes zmíněná deska je jejich první, alespoň nic dalšího jsem nikde nedohledal. Jsou na ní tři skladby a nutno dodat, že tři skladby povedené, konzistentní a přesvědčivé. Vznikly v JáMoru a po pravdě mi to nepřijde nijak důležité. Čtvrtá položka playlistu Detroit je bonus, věc starší, nahraná jinde, s masivnějším nasazením trubky, celkově experimentálnější a nemyslím si, že tak zdařilá jako její tři mladší sourozenci. Ať tak či onak, výsledný dojem (tedy můj výsledný dojem) je překvapivě dobrý a jméno Triponaut si zařadím mezi ty, od kterých lze v budoucnu něco očekávat. Bez ohledu na to, že tenhle žánr už vyždímali mnozí před nimi.

Kapela: Triponaut

Album: Triponaut

Styl: instrumental post-rock / space rock

Vydáno: 06/2019

Země: Česko

Vydavatel: vlastní náklad, digitálně na bandcampu

Odkazy: bandcamp / facebook

sestava neuvedena

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Milix / 13.7.18 13:15

Hmm, kolik mě to stálo času , úsilí i financí než jsem přišel na to , že problém není v mém technickém zařízení ale ve zdroji který se snažím kvalitně reprodukovat.Na vše jsem přišel úplně náhodou, vcelku už nešťastný jsem si myslel že prostě špatně slyším a téměř jsem rezignoval.Potom mě ale napadlo vytáhnout s krabic svůj starý gramofon a tape deck včetně LP desek a audiokazet které jsem si nahrával před cca 25-30 léty a pochopil jsem že , slyším naopak právě velmi dobře. Znovu mám radost z hudby kterou mám rád a to napříč celým spektrem různých žánrů.O kvalitu reprodukce jde především , pochopil jsem.Tohle poznání mě donutilo se více zajímat co se to děje , máme mnohem lepší technicé možnosti ale výsledek je horší než dříve. Nakonec jsem velmi zredukoval svůj novodobý archív hudby a dnes už si dávám hodně velký pozor na to co si přinesu domů. V tomhle je vlastně i odpověď na to proč jsou LP desky opět na výsluní , není to jen nostalgie a ani lepší technická kvalita ale technologické možnosti které nedovolují zkazit tak úplně a jednoduše nahrávku jako na digitálních nosičích. Reprodukovaná hudba má dávat radost a ne být příčinou toho proč nás bolí hlava.