Článek: Nedělní poslech 116

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 116

Victimer20.10.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Weeping Sores a její debutové album False Confession.

Tahle neděle nebude možná ani tak překvapivá nebo neznámá, jako spíš sázka na kvalitu. False Confession je velmi zajímavá debutová placka nedávno založeného tria Weeping Sores, jehož členové ovšem disponují dostatkem zkušeností odjinud. Vzpomeňme na technický death metal Pyrrhon, jenž má na svém kontě tři alba a v jehož řadách mužská část Weeping Sores, tedy dvojice Moore - Schwegler, působí. Pak je tu ještě zmínka o jménu Seputus, smrťácké černotě, kde si oba pánové svou sehranost a přátelství prohlubují. Protřelou dvojici muzikantů doplňuje jemné stvoření Gina Hendrika Eygenhuysen, jenž má na starosti housle a je tak rázem jasno, že v divokém doom metalu Weeping Sores to bude ona, kdo se pokusí zjemnit projev a obrousit hrany směrem k melancholii a stínům na duši.

Jinak je tvorba Weeping Sores docela hukot. Syrový, a i ve chvílích nastolené křehkosti, prostý sladké uhlazenosti. Tahle trojka nehraje typický doom metal. Na to je v jejich hudbě příliš mnoho deathu, aspoň na můj vkus ano. Nelze přehlédnout ani kapku hezky rozehrané psychedelie v jinak technicky vyspělé hře. Technika a celkově trnitější cesta budiž hlavním poznávacím znamením kapely. Vokálním vládcem alba je hluboký murmur, takže i po této stránce dostává melancholie dost zabrat a často bývá spláchnuta do kanálu.

Letmá přirovnání k My Dying Bride moc přesná nejsou a bude to spíš reakce na užití houslí a celkově dřevního projevu, jenž nad Weeping Sores drží prapor. Jinak si obě kapely hrají každá na svém písku. V MDB je až příliš skutečného i teatrálního zmaru, aby mohla být ukojena duše smrťákova, jenž brousí kosu nad hrobem a zas tak tragická mu celá situace nepřipadá. Spíš si odplivne, nakopne náhrobek a začne lamentovat. Blíž mi přijdou třeba takoví Ophis...

False Confession je album, které zpočátku jen pomalu rozplétá svůj příběh a tváří se poněkud staticky, nejednoznačně. To je ovšem velmi povrchní popis. Postupně vyjevuje další místa a okamžiky, které všechny následující poslechy posouvají výš a extrémně metalová duše prolévající svůj předem zatracený život skrze spojení smrti a zkázy je rázem infikována. K dispozici je téměř hodina velmi slušného materiálu, jehož pravé místo mělo být původně mezi klasickými recenzemi, ale zvítězila nutnost poukázat na nové, nepříliš skloňované jméno.

Jedinou výtku směřuji směrem k obalu, který ve mně, kromě pocitu nic neříkající barevné patlanice, nevyvolává bohužel vůbec nic. Autorce se omlouvám... Přednější je však hudba, a ta v případě Weeping Sores velmi sympaticky pulsuje a nabádá k dalším a dalším seancím. Snad jich bude ještě hodně. Gratulace k debutu, který rozhodně na tomto místě doporučuji a vítám na scéně. Vhodnějšího místa, než u našich Nedělních setkání, tady ani není. A byl bych velmi rád, kdybychom se v budoucnu setkali ještě aspoň jednou. Pro doomové fanatiky, kteří rádi tvrdší pojetí a silný otisk death metalu, je debut Weeping Sores povinnost. Zbystřete, lekce jedna právě začíná!

Kapela: Weeping Sores
Album: False Confession
Styl: death / doom metal
Vydáno: 9/2019
Země: USA
Vydavatel: I, Voidhanger Records
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Stephen Schwegler - bicí
Doug Moore - kytara, baskytara, vokál
Gina Hendrika Eygenhuysen - housle

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!