Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 123

Nedělní poslech 123

Victimer23.2.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Gévaudan a její debutové album Iter.

Vrozenou slabost k doom metalovému stylu si hýčkám po mnoho let a tento stav je neměnný. Nepravidelně se k němu vracím, nepřeháním to, nehltám každou slzu ukáplou ze smyčců bolesti, ani si nechodím rozsvítit do sklepa, kdykoliv venku prší a kdy to svádí k trucování o samotě. Za patřičně teatrálního verbálního projevu. Je ale pravda, že jakákoliv dobrá doomová nahrávka mě pořád zalévá jedinečným pocitem něčeho velmi blízkého. Emoce jsou rázem na jedné lodi, to souznění pořád funguje. Najednou se zase rád brodím napadaným listím riffů a v táhlých poryvech epického smutnění. Není žádným tajemstvím, že poslední dny preferuji náklonnost k britským kazatelům Gévaudan, jenž na konci loňského roku představili své debutové album Iter.


Kapela funguje sedmým rokem, na kontě do této doby měla jen krátké nahrávky na bázi EP a singlu, takže první velké album bylo vyústěním dané situace. A byl to dobře promyšlený krok. Gévaudan dospěli do bodu protřelé, kompaktní a hrdé kapely hrající klasický doom metal první jakosti. Klasickým rozumějme dřevní výpravnost bez doprovodných prvků typu kláves a jiných zvukových efektů. Jede se pěkně postaru - kytara, basa, bicí a vokál. Stylově se Gévaudan opírají o staré základy Black Sabbath a nesou je výš po směru mraků, někam do míst, kde se mísí představy a reálná anabáze smutku. Otisk tradice i vlastního smyslu pro výpravnost.


Odkaz Black Sabbath se kapely drží asi nejpevněji, ale vedle něj jsou to také velcí Candlemass, o trochu menší krajané Solstice, vlivy psychedelie sedmdesátek a kapka stoneru, co pohání soukolí Gévaudan a dme jejich zmar epickou pýchou. Jak je nastavena hudba, snaží se býti i vokál. Až na drobné výjimky žádný growling a murmur, ostřejší hlas zazní jen v rámci gradace dané skladby. Jinak zde ve vší hrdosti i se vším bolem na duši vládne čistý naléhavý hlas. Adam je skvělý frontman, přesvědčivý a se srozumitelným sdělením. Nesvíjí se bolestí, nevzteká se a neplive krev. On opravdu zpívá a umí to náležitě prožít.


Album Iter je pravý doom metal. Bez bratříčkování a přebíhání k jiným stylům. Zařazena je dvojka, vyloženě se nešouráme, ale do překotných otáček se během pěti skladeb nedostaneme. Tohle není deska o rychlosti, ale o prožitku a Gévaudan je vážně nejlépe tam, kde se cítí být doma. A jejich domovem je starý poctivý doomový domek s upravenou zahradou a na první pohled starostlivým majitelem. Iter je deska, která nabízí krásný a silný příběh plný činů, nikoliv planých nadějí. Musím ji doporučit bez mrknutí oka, protože tohle je skutečně povedený materiál, ke kterému je čest se vracet. Nejen v neděli.

 

 



Kapela: Gévaudan
Album: Iter
Styl: doom metal
Vydáno: 10/2019
Země: Spojené království
Vydavatel: vlastní vydání
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Adam Pirmohamed - zpěv
Bruce Hamilton - kytara
Andy Salt - baskytara
David Himbury - bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky