Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 123

Nedělní poslech 123

Victimer23.2.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Gévaudan a její debutové album Iter.

Vrozenou slabost k doom metalovému stylu si hýčkám po mnoho let a tento stav je neměnný. Nepravidelně se k němu vracím, nepřeháním to, nehltám každou slzu ukáplou ze smyčců bolesti, ani si nechodím rozsvítit do sklepa, kdykoliv venku prší a kdy to svádí k trucování o samotě. Za patřičně teatrálního verbálního projevu. Je ale pravda, že jakákoliv dobrá doomová nahrávka mě pořád zalévá jedinečným pocitem něčeho velmi blízkého. Emoce jsou rázem na jedné lodi, to souznění pořád funguje. Najednou se zase rád brodím napadaným listím riffů a v táhlých poryvech epického smutnění. Není žádným tajemstvím, že poslední dny preferuji náklonnost k britským kazatelům Gévaudan, jenž na konci loňského roku představili své debutové album Iter.


Kapela funguje sedmým rokem, na kontě do této doby měla jen krátké nahrávky na bázi EP a singlu, takže první velké album bylo vyústěním dané situace. A byl to dobře promyšlený krok. Gévaudan dospěli do bodu protřelé, kompaktní a hrdé kapely hrající klasický doom metal první jakosti. Klasickým rozumějme dřevní výpravnost bez doprovodných prvků typu kláves a jiných zvukových efektů. Jede se pěkně postaru - kytara, basa, bicí a vokál. Stylově se Gévaudan opírají o staré základy Black Sabbath a nesou je výš po směru mraků, někam do míst, kde se mísí představy a reálná anabáze smutku. Otisk tradice i vlastního smyslu pro výpravnost.


Odkaz Black Sabbath se kapely drží asi nejpevněji, ale vedle něj jsou to také velcí Candlemass, o trochu menší krajané Solstice, vlivy psychedelie sedmdesátek a kapka stoneru, co pohání soukolí Gévaudan a dme jejich zmar epickou pýchou. Jak je nastavena hudba, snaží se býti i vokál. Až na drobné výjimky žádný growling a murmur, ostřejší hlas zazní jen v rámci gradace dané skladby. Jinak zde ve vší hrdosti i se vším bolem na duši vládne čistý naléhavý hlas. Adam je skvělý frontman, přesvědčivý a se srozumitelným sdělením. Nesvíjí se bolestí, nevzteká se a neplive krev. On opravdu zpívá a umí to náležitě prožít.


Album Iter je pravý doom metal. Bez bratříčkování a přebíhání k jiným stylům. Zařazena je dvojka, vyloženě se nešouráme, ale do překotných otáček se během pěti skladeb nedostaneme. Tohle není deska o rychlosti, ale o prožitku a Gévaudan je vážně nejlépe tam, kde se cítí být doma. A jejich domovem je starý poctivý doomový domek s upravenou zahradou a na první pohled starostlivým majitelem. Iter je deska, která nabízí krásný a silný příběh plný činů, nikoliv planých nadějí. Musím ji doporučit bez mrknutí oka, protože tohle je skutečně povedený materiál, ke kterému je čest se vracet. Nejen v neděli.

 

 



Kapela: Gévaudan
Album: Iter
Styl: doom metal
Vydáno: 10/2019
Země: Spojené království
Vydavatel: vlastní vydání
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Adam Pirmohamed - zpěv
Bruce Hamilton - kytara
Andy Salt - baskytara
David Himbury - bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Milix / 13.7.18 13:15

Hmm, kolik mě to stálo času , úsilí i financí než jsem přišel na to , že problém není v mém technickém zařízení ale ve zdroji který se snažím kvalitně reprodukovat.Na vše jsem přišel úplně náhodou, vcelku už nešťastný jsem si myslel že prostě špatně slyším a téměř jsem rezignoval.Potom mě ale napadlo vytáhnout s krabic svůj starý gramofon a tape deck včetně LP desek a audiokazet které jsem si nahrával před cca 25-30 léty a pochopil jsem že , slyším naopak právě velmi dobře. Znovu mám radost z hudby kterou mám rád a to napříč celým spektrem různých žánrů.O kvalitu reprodukce jde především , pochopil jsem.Tohle poznání mě donutilo se více zajímat co se to děje , máme mnohem lepší technicé možnosti ale výsledek je horší než dříve. Nakonec jsem velmi zredukoval svůj novodobý archív hudby a dnes už si dávám hodně velký pozor na to co si přinesu domů. V tomhle je vlastně i odpověď na to proč jsou LP desky opět na výsluní , není to jen nostalgie a ani lepší technická kvalita ale technologické možnosti které nedovolují zkazit tak úplně a jednoduše nahrávku jako na digitálních nosičích. Reprodukovaná hudba má dávat radost a ne být příčinou toho proč nás bolí hlava.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky