Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 127

Nedělní poslech 127

Victimer10.5.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Golden Light a její debutové album Sacred Colour Of The Source Of Light.

Dnes je to celé o jedné půlhodinové cestě za oceán, o dvou členech paktujících v dalších projektech a silné mysticky atmosférické auře černého kovu. Baví mě ten sound, kdy surovou jednotvárnost prokládají podivné atmo vsuvky. Svou troškou do mlýna abstrakce přispívají i Golden Light, další z nových a neokoukaných těles parazitujících v nečistých vodách black metalu.


Black metal Golden Light je hříšná resonance. Dutá a stereotypní špína seškrabaná odkudsi ze tmy sklepního výklenku. Strojově hypnotický tlukot s minimem změn, které protíná něco nevysvětlitelného, co mě láká studovat. Něco, co má symbolizovat dotek magie a neohraničeného universa.


Mám rád současné spolky vystupující z řady, jejich spontánní uchopení chorého materiálu, aniž by následovali či snad přímo kopírovali své mnohdy zdatnější předchůdce. Golden Light jen sotva převrátí dějiny black metalu naruby, ale to jejich pojetí má své kouzlo. Jejich kombinace primitivní sbíjené a specifické atmosféry je zkrátka zvláštní.

 


Pokud si první skladbu Sceptre of Solar Idolatry vyložím jako seznamovací akt s prostorem Golden Light, druhá věc The Western Gate se nese v těžce vibračním hlukoriu zatemnění, kdy jen čekám, že ten ubíjející tlukot utne něco nezemského. Jde však jen o náznaky. Pořádně se tak stane až ve skladbě třetí, kdy se sound kapely krásně rozevře. Splašený dusot neustal, ale atmosféra je vepředu a samospuštěný vizuál je blahem bez sebe. Závěr v podobě titulní skladby vrací vše na start a opakuje ten zvláštní potah splašených kladívek.


Golden Light nejsou úplně jiní než kolegové ve zbrani, přesto v nich něco vězí. Ta divá hra se světlem v režii black metalu s divým soundem, jenž je hlavní esencí alba a nadřazen všemu ostatnímu, prostě učinkuje.


 

Kapela: Golden Light
Album: Sacred Colour Of The Source Of Light
Styl: black metal
Vydáno: 4/2020
Země: USA
Vydavatel: Iron Bonehead Productions
Odkazy: bandcamp (label)

Sestava:
E. Henderson - obsluha nástrojů
Meghan Wood - zpěv



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 2.4.19 9:00

Tak jsem to včera projel a... Překvapila mě porce death metalu u Jirky, kde mě hodně potěšili Entombed. Apollyon Son zní fakt divně, ale tuhle sondu musím zkusit. Malignant Eternal taky tak. Aoratos je pecka jako kráva, včera jsem tu desku musel znova celou projet. Černý kov si hodlám koupit. Alastis neznám a prozkouším je. Obal The Sins Of Thy Beloved je čajíček :) Z tohoto období mě vždycky dostalo Vempire od skřivánků Cradle Of Filth, jinak Impia Symphonia od Besatt vládne :D Zed Yago zní dobře, hodně mi to připomnělo Warlock. Rammstein mě vždycky bavili a Manson taky, tam vládne možná nostalgie a nejedna vzpomínka, ale mám je rád. Swans jsem nepochopil, možná bych potřeboval návod. Tam to mám moc těžké. System of a Down a Linkin Park je soundtrack k pubertě. Zmíněná alba znám absolutně z paměti, pozpátku i vzhůru nohama. Zrovna Toxicity jsem toho času nahrával své blonďaté lásce hned za Fallen od Evanescence, aby měla lepší rozhled :D No a Kauan jsou skvělý, hlavně díky tématu, o kterém jsem hodně bádal.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky