Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 128

Nedělní poslech 128

Victimer17.5.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Drown a jeho album Subaqueous.

Tělo, duše i naše vnitřní přesvědčení jsou utopeny pod vodou a ukryty před okolním světem. Nechme si svůj podmořský prostor jako ideální místo pro ztrátu vlastních iluzí. Dejme si poslech Drown. Dejme si funerální doom metal jednočlenného projektu, jenž postavil své základy na troskách projektu předchozího. Vyškrtnutý předchůdce si nechal říkat Slow. Za oběma pak hledejme osobu nejpovolanější, autora a původem Ukrajince Markova Soroku. Člověka, který našel svůj osud pod vodou a utopil své já v nekonečných hlubinách.


Fascinace podvodní říší pohltila oba projekty, přičemž ten první měl až příliš fádní název, a tak došlo k přejmenování. Když se řekne Drown, je hned jasné, že jsme kilometry pod hladinou a kolem nás plavou mrtvá těla. Pod logem Drown bylo znovuvydáno album Unsleep a své místo si našla také skladba Mother Cetacean.


A její místo je na nedávno vydané novince Subaqueous. Na albu, jemuž je vlastní spojení funerálního doomu, melodií a hromady emocí, které k nám míří skrz spodní proudy. Pro ilustraci dvou dlouhých opusů, které tohle album tvoří, je třeba hluboký nádech a následný ponor. Při ztrátě vědomí jde hlavou spousta vjemů a útržkovitých skic paměti. Atmosféru doprovází smyčce, kolem bublající voda a vše má najednou úplně jiný rozměr. Přitom však Drown zůstává věrný původní zatěžkané dominanci kytar a metalovému pohřebnictví. Vše má své místo.


Plochy přes dvacet minut na jednu skladbu mohou být snadno smrtelné, ale tady to neplatí. Mimořádně si užívám zejména druhou věc Father Subaqueous. Možná proto, že je ze všech nejnovější, ale hlavně proto, že je jedinečná. Drown v ní nemalují kruhy na vodě, ale pod vodou a tvoří poutavý doomový příběh, se kterým se sběhlý v žánru musí identifikovat. Zraňuje, vysílá signály podlamující pocit naděje a nehodlá s tím jen tak šetřit. Velmi sugestivní záležitost. Kdepak je label, který to vydá?


Tahle nahrávka umně kombinuje syrové doomové DNA zažrané v kostech s prostorovým viděním světa utopených duší. Subaqueous je nádherně vybarvená hlubinná vášeň, jenž doom metalu dává povedené dílo, které by mohlo promíchat pořadím  priorit letos vydaných alb na podobné téma. Pokud vás pohltí, již není cesty zpět. Hladina se uzavře a s ní i váš osud.

 

 


Kapela: Drown
Album: Subaqueous
Styl: funeral doom metal
Vydáno: 2/2020
Země: USA
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Markov Soroka - zpěv, nástroje, režie



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 2.4.19 9:00

Tak jsem to včera projel a... Překvapila mě porce death metalu u Jirky, kde mě hodně potěšili Entombed. Apollyon Son zní fakt divně, ale tuhle sondu musím zkusit. Malignant Eternal taky tak. Aoratos je pecka jako kráva, včera jsem tu desku musel znova celou projet. Černý kov si hodlám koupit. Alastis neznám a prozkouším je. Obal The Sins Of Thy Beloved je čajíček :) Z tohoto období mě vždycky dostalo Vempire od skřivánků Cradle Of Filth, jinak Impia Symphonia od Besatt vládne :D Zed Yago zní dobře, hodně mi to připomnělo Warlock. Rammstein mě vždycky bavili a Manson taky, tam vládne možná nostalgie a nejedna vzpomínka, ale mám je rád. Swans jsem nepochopil, možná bych potřeboval návod. Tam to mám moc těžké. System of a Down a Linkin Park je soundtrack k pubertě. Zmíněná alba znám absolutně z paměti, pozpátku i vzhůru nohama. Zrovna Toxicity jsem toho času nahrával své blonďaté lásce hned za Fallen od Evanescence, aby měla lepší rozhled :D No a Kauan jsou skvělý, hlavně díky tématu, o kterém jsem hodně bádal.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 5.6.20 23:21odpovědět

Hodně povedený funeral. V těchto hlubinách se ztrácím jako holka modrooká.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky