Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 131

Nedělní poslech 131

Victimer12.7.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si nepředstavíme žádnou mladou a neokoukanou kapelu, ale soundtrack k dokumentárnímu seriálu o Janu Žižkovi, za kterým stojí mistr Necrocock.

Jde o to, že tento soundtrack není klasickým albem z dílny tohoto originálního autora, ale hudbou vytvořenou jako doprovod k hranému dokumentu. A je na místě si tento dokument krátce představit. Jde o dvanáctidílný seriál Jan Žižka z Trocnova, za jehož vznikem stojí dvojice spisovatelů Otomar Dvořák a Jan Bauer. Tento seriál byl vysílán na stanicích CS film a Kinosvět a snažil se co nejvěrněji nahlédnout do života našeho známého vojevůdce. Vedle toho také poodhalit další, méně známé skutečnosti z oněch dob a pokusit se uvést na pravou míru skutky historicky zajímavého člověka, o kterém se toho napovídalo dost a ne úplně všechno byla pravda. Kdo má zájem, ukázku v podobě prvního dílu najde ZDE.


Teď bych ale už seriál nechal stranou, jsme tu kvůli hudbě. A za tou stojí člověk velmi povolaný, autor specifických harmonií, Tom Necrocock. Máme tak možnost nahlédnout do časů středověkých za doprovodu jeho tajuplných atmosfér, přičemž obě položky jsou hezky promíchány. Přesně tak, aby zůstal zachován středověký ráz doby a hudba pro ni typická, a Tomův speciální melodický rukopis, jenž je pro jeho hudbu tím pravým kořením. Albem se pak proplétá víc než třicítka krátkých instrumentálních náladovek dokreslujících děj seriálu.

 


Je zajímavé sledovat, jak Necrocock nezůstal zcela ve svém hájemství, ale vědom si dobového zařazení dokumentu dopřál místo i jiným nástrojům (harfa, flétna...) a celkově dílo uchopil víc hrdě a epicky. Bráno celkovým pohledem. Jinak se můžeme co chvíli ztratit ve spleti snových a až nepříjemně temných tónů, to se nikdy neomrzí. Bez té svérázné zhudebnělé podivnosti by to zkrátka nebylo ono. Ale jen do chvíle, kdy jsme povoláni na zteč, anebo poctivě zapít další velký den. Vyjma hudby dal Necrocock prostor také svým vokálům a sborům, jež hned několika skladbám dodávají na sugestivnosti. Mám za to, že právě pro tyhle krátké skladbičky je přísun silných motivů a emocí určující. Jen se lehce rozvedou, povznesou a zase nechají spát. S typickým citem a důrazem na vrozenou atmosféričnost.


Pro malou zajímavost se ale musíme do Necrosvěta spustit o něco hlouběji. Kdo má Necrococka trochu víc nasledovaného, jistě mu neuniklo, že další Tomášova záliba patří jídlu. Ta bizarnější strava má také své stálé místo v jeho sbírce videií, zde souhrnně pojmenované Bizarre foods. Kdo zhlédl video k pochutině jménem Hákarl (nakládaný žralok), dočkal se hudebního podbarvení, kde jsou použity skladby právě ze soundtracku k Janu Žižkovi. Určitě jsem zachytil skladby Smrt a Sníh. Zachytili jste je i vy?


V kolekci o Janu Žižkovi najdeme taky jednu metalovou skladbu (Bitva), která se však konceptu nevymyká, jen má ostřejší hrany, což ničemu neuškodilo. Musím se přiznat, že jsem první informaci o chystaném vysílání pořadu zasklil, ale poté, co byla k mání hudba na bandcampu, jsem už neponechal nic náhodě. Další album do sbírky z dílny autora, kterému to ladí, ale zároveň kousek něčeho jiného, nestandardního. Kdo má rád Tomovu klidnější tvorbu v podobě zcestovalého projektu Night Vision a zároveň tíhne k historii, mohl by díky hudbě k Žižkovi dostat po čem toužil. V případě dřevních necrofans pak není o čem, tam je to samozřejmost.

 

 


 

Autor: Necrocock
Album: Jan Žižka z Trocnova (Original Soundtrack)
Styl: ambient / medieval
Vydáno: 12/2019
Země: Česká republika
Vydavatel: vlastní vydání
Odkazy: bandcamp / necrocockworld

Sestava:
Necrocock - hudba, vokály



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky