Článek: Nedělní poslech 135

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 135

Sorgh13.9.2020

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Kafirun a její album Eschaton.

Néédělička neděle, zpívá se kdesi. Z popěvku zní pohoda a odpočinek. Můžeme ho strávit s kanadskou kapelou Kafirun, což je kvartet různě zkušených muzikantů, kteří působí i v jiných projektech, ale všechny víceméně spojuje black metal. Kupříkladu bubeník Mesmorphion hraje v kapele Riftwalker, která se na našich stránkách už mihla. Kafirun je divné jméno a asi bude jen málo těch, kteří ho znají. Nicméně jejich tři roky staré debutní album Eschaton mi přišlo docela zajímavé, a tak rád provedu osvětu neznalého publika.

Eschaton kryje moc hezký obal připomínající okultní evropské spolky, kde se to jen hemží symboly a zakázanými jinotaji. Lehce funerální grafika napovídá, že nepůjde o lehký šanson k popíjení čaje, ale že bude třeba celých mužů a žen. Kafirun slyší na black metal a není nic divného v tom, že připomíná mnohé brody severoamerického kontinentu a hrdě se odkazuje na jejich malebnost.

Nahrávku zdobí tlumený zvuk, který lemuje bahnitou půdu v deltách řek a v okolí mokřadů. Je na hony vzdálen ryzí vycizelovanosti ledových břitev, které chválí zimu a havraní stopy na sněhu. Album zní hutně, zaneseně jako infekční hrtan a sluší mu převažující střední tempo. Víc než snaha vyhladit lidstvo z povrchu zemského bestiálním hlukem se Kafirun zaměřují na vyvolání specifické atmosféry jdoucí ruku v ruce se syrovým zvukem. Ten nepředstavuje nic objevného a můžeme jej srovnat se zvukem třeba Krallice. I tady mají kytary podobný, zdánlivě rozladěný šmrnc a zmíněnému srovnání odpovídá dojem celkově odbytého nazvučení. Určitě jde o úmysl a jistou oblíbenou značku podobně zaměřených kapel. Z toho vyplývá, že sice Kafirun nepřišli s ničím kdovíjak objevným, ale pro fanoušky amerického, potažmo kanadského black metalu, který dbá na atmosférický zážitek, mohou být zajímavou kapitolou při studiu temných nauk.

Autor - Kafirun
Album - Eschaton
Styl - black metal
Vydáno - 6/2017
Země - Kanada
Vydavatel - Seance Records
Odkazy - bandcamp

Sestava:
Hypnocrotizer - basa
Hanephi - kytara
Luzifaust - zpěv

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.