Článek: Nedělní poslech 138

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 138

Jirka D.26.9.2021

Poslechový občasník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu The Answer Lies In The Black Void a její album Forlorn.

Cesty různých hudebníků bývají mnohdy klikaté a sledovat jednoho znamená objevit dalšího a s ním pak celý nový svět. Pokud tohle občas absolvujete, určitě mi dáte za pravdu, že nezřídka jde o hodně osvěžující záležitost, byť možná ještě častěji se člověk musí prokousávat hromadou neposlouchatelných věcí, které pak navždy nechává ležet někde za sebou. Cesta k projektu The Answer Lies In The Black Void byla přesně taková a vlastně ani ještě v této chvíli nedokážu přesně docenit, k čemu dalšímu mě dovede.

Pod tím dlouhým názvem se ukrývá dvojice na první pohled dost nesourodá, a to zpěvačka Martina Veronika Horváth u nás dostatečně známá svým angažmá v Thy Catafalque, a potom nevšední holandský muzikant Jason Köhnen. Vyjmenovat další aktivity zpěvačky není zas tek velká práce, ať už jde o její kořeny v maďarské lidové hudbě, o členství v několika pěveckých souborech nebo různých folkově-metalových kapelách (Niburta, Zombori, Nulah). Naopak vyjmenovat aktivity Jasona Köhnena by vydalo na samostatný článek na pokračování (ZDE), takže zmíním snad jen Celestial Season, The Kilimanjaro Darkjazz Ensemble, sólovou podivnost Bong-Ra a současnou hodně netradiční kapelu Mansur, kterou vydávají na Denovali Recods. Právě do ní v roce 2020 nastoupila Martina logicky na pozici zpěvačky a rozšířila sestavu na tři členy (kromě Jasona v pozici baskytara / elektronika v ním funguje ještě Dimitry El Demerdashi jako hráč na úd).

The Answer Lies In The Black Void band

Důvod k založení dalšího projektu tentokrát bez Dimitryho neznám a motivaci dát mu tak dlouhé jméno a začít hrát doom metal taky ne. Každopádně v pátek vyšla debutní deska Forlorn a bez ohledu spoustu neznámých z toho nakonec vychází velmi zajímavá poslechová zkušenost. Tvůrčí dvojice sama prezentuje svůj doom metal jako prolnutí starých a nových přístupů v podobě jak prakticky až old-schoolového zvuku, tak i jeho současných možností. Dle jejich vlastních slov deska Forlorn zkoumá posvátné spojení božského ženství a mužství, světla a tmy, stínů, které se skrývají uvnitř, a zkoušek lásky, chtíče a ztráty. Tolik citace.

Na první poslech je deska Forlorn poměrně obyčejná. Místy bych řekl až nudná, jako by se nic moc nedělo. Převaluje se, plíží kolem, těžko vzbuzuje odezvu. S přibývajícím počtem poslechů revoluce nepřichází, ale jistá evoluce ano. Především mě hodně rychle opustil pocit, že poslouchám doom metalové Nightwish. Pomalé tempo v sobě ukrývá řadu zajímavých míst, kde dochází na ony zmíněné sliby ohledně prolnutí staroškolského přístupu se současným, kde míra tradičnosti dostává na frak zajímavým zvukovým podkresem, který sem tam slušně převezme otěže. Právě v tomto ohledu mi deska zpočátku přišla nezajímavá a málo odvážná a až postupem času se začala otevírat a nabízet přidanou hodnotu. Troufám si tvrdit, že za vším vězí právě Jasonova hudební vize a že Martina z tohoto duelu vychází „jen“ jako zpěvačka, byť výtečná.

Z mé dosavadní zkušenosti chce Forlorn především čas a dostatečný klid na poslech, pak se otevře. Skladby jako Rubicon můžou docela dobře fungovat jako mírně zneklidňující kulisa, ale teprve při soustředěném poslechu dopadnou na posluchače plnou vahou. Teprve tehdy vyrostou do zajímavosti a vnitřní síly, která se zde nebuduje laciností a nevede k ní přímá cesta. V žádném případě netvrdím, že stojíme před milníkem, ani že vstřebat desku je záležitost na jedno odpoledne. Je s ní docela práce a ne všechno nakonec musí být každému po chuti. Ale možná to mě na ní baví nejvíc.

Kapela: The Answer Lies In The Black Void

Album: Forlorn

Styl: doom metal

Vydáno: 09/2021

Země: mezinárodní

Vydavatel: Burning World Records

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Martina Veronika Horváth - zpěv

Jason Köhnen - nástroje

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!