Článek: Nedělní poslech 13

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 13

Bhut16.10.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Darkher a její album "Realms".

Je podzim, čas chmurných nálad. Blíží se svátek všech mrtvých, kdy mnozí z nás půjdou navštívit lokální hřbitovy, aby zažehli plamínek vzdávající čest památce jedné z bytostí, která nám byla blízká, či pro nás něco znamenala. Už jen procházka po sadu náhrobků v tomto období je velmi intenzivní. Zkuste si jako soundtrack k podobné náladě dopřát debutového album Realms od anglické umělkyně Jayn H. Wissenberg aka Darkher.

Nabídl jsem vám paletu pocitů, které lze zachytit při poslechu tohoto alba. Podobné, až možná klišoidní řeči však neuvádím zcela náhodně, či jen pro pocit, že tohle má být to pravé strašání. Darkher totiž do svých písní vtiskla i něco víc, než jen tajemnou atmosféru potemnělého písničkářství. Textově se totiž opírá o magický svět kolem nás, který je otevřen pouze vnímavým. Dává průchod emocím ze zážitků, které jí bezprostředně protnuli život. Ať už budeme hovořit o smrti blízkých lidí a jejich znameních ze záhrobí, která viděla v podobě skupiny motýlů (skladba Moths), nebo o nepříjemné a ubíjející povodni v obci Hebden Bridge v západním Yorskhiru, odkud sama pochází (skladba Foregone).

Hudebně mě jako první napadá přirovnání k Chelsea Wolfe. Nejen zpěvem, ale i náladou své hudby mi tuto umělkyni Darkher silně připomíná. Ponurost vychází i z drsnější hudby, která místy sklouzává k okultnímu rocku a navozuje pocity pradávných Black Sabbath. Jemný hlas zas povyšuje muziku na úroveň citelné křehkosti, kdy při poslechu jen lehce nadechujete, abyste si sami nerušili zážitek. Děje se toho uvnitř alba opravdu hodně a nutno říci, že od uhranutí magickými melodiemi není daleko. Mohl bych se tu rozepisovat ještě nějaký čas, ale je neděle a tento čas patří vám. Okrášlete si jej poslechem netradiční, zádumčivé hudby s jednoduchým přízviskem doom. Nechte vaše smysly vstřebávat tuto křehkost s nádechem tajemna na hranici lidského bytí.

Kapela: Darkher
Album: Realms
Styl: doom
Vydáno: 8/2016
Země: Velká Británie
Vydavatel: Prophecy Productions
Odkazy:
oficial web
bandcamp
facebook
youtube

Sestava:
Jayn H. Wissenberg – zpěv, kytara, klávesy, perkuse, housle
Shaun Taylor-Steels – bicí
Martin T. Wissenberg – kytara, basa

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.