Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 15

Nedělní poslech 15

Victimer30.10.2016
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Laniakea a její album A Pot Of Powdered Nettles.

Zastávka jménem House Of Mythology už tu s námi v rámci Nedělních poslechů jednou byla. A protože jde o vyloženě lákavé místo, tak se s tímto labelem setkáváme znovu. Našimi průvodci budou tentokrát Laniakea, experimentálně laděné duo, které dalo v první polovině roku vzniknout velice zajímavému debutovému albu. Ano, ani dnes nebudeme skoupí na nadstandardní hudební materiál, hezky svojský, výpravný a barevný. Laniakea jsou totiž výborní a není nic snadnějšího, než si je přiklonit na svou stranu.


Jde o setkání dvou mistrů hudebníků, které si není nutné sáhodlouze představovat, protože jejich práce to dělá za ně. Slušnost je ale slušnost, a tak za tímto projektem hledejte Daniela O'Sullivana (za všechny např. Ulver, Guapo) a Massima Pupilla (Zu). Tihle dva borci se kdysi potkali na společném turné Zu a Guapo a jejich přátelství a podobné sklony k hudebním experimentům je dovedly až k učinkování pod jednou střechou. I když zastřešit nějakým rozumným způsobem produkci Laniakea, to se příliš nehodí.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/laniakea16.jpg


Sami pánové svou hudbu označují jako galaktický gospel a jakkoliv to zní podivínsky, lze jim dát naprosto bez obav za pravdu. Pokud totiž něco takového existuje, hrají to právě Laniakea. Abychom si jejich tvorbu přiblížili přece jen srozumitelněji, hledejte v jejich zvukovém dobrodružství dalekou cestu do hlubokých prostor vesmíru i vaší mysli. Na bázi hypnotických rezonancí i melancholie, smutku a snění. Řeč je o elektronické hudbě. K tomu přičtěme hezky podané vokály a sbory, které nahrávce dávají právě ten gospelový nádech a mohli bychom mít jasněji. Není ale nad poslech samotný.


Na albu se spojuje duchovní stránka s experimentální elektronikou, která umí být mocná a dominantní, stejně jako hebká na omak a uklidňující. Pouhé čtyři skladby nabízí prostoru k vyjádření až až. Album je věnováno odkazu zesnulého Iana Johnstonea, vlivného mentora obou pánů, který se v minulosti podílel na finální podobě kultovních Coil. Ba co víc, materiál A Pot Of Powdered Nettles byl pořízen v Johnstoneově domě na okraji Londýna.


Výsledkem je mimořádně poutavá pocitová paleta zvuků a emocí, které se povedlo to nejdůležitější, dotáhnout vše do detailu a nestát v nejistotě kdesi na půli cesty. Od podobných tvrzení jsme na míle daleko. Já vidím Laniakea jako krásné zjevení a opravdový klenot letošního roku, který by neměl zůstat zapomenut v mlze nevědění. Račte si nastoupit na neobvyklou plavbu, budete mile překvapeni.

 

 


Kapela: Laniakea

Album: A Pot Of Powdered Nettles
Styl: electronica / drone
Vydáno: 4/2016
Země: mezinárodní
Vydavatel: House Of Mythology
Odkazy: bandcamp // facebook

 

Současná sestava kapely:
Massimo Pupillo
Daniel O'Sullivan



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky