Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 17

Nedělní poslech 17

Victimer13.11.2016
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Névoa a její album Re Un.

A šup pěkně pod podlahu, do sklepení! To protože se tentokrát zaměříme na kapelu, které je dobře právě tam. Aby si mohla ve tmě a samotě opakovat svá rituální zaříkávání, opřena o metalovou psychedelii, kapku avantgardy a sludge boření zapšklých blackmetalových představ jak znesvětit svět tam nahoře. Rád bych na tomto místě představil portugalskou kapelu Névoa.


Dva týpky a jejich představu o metalové temnotě. Nestálé, rozplizlé po zdech neosvětlené místnosti, chvíli přemítající nad děsy a chvíli nad vlastní nejednoznačností. Tihle Névoa nejsou kapelou pro každého, ale každý si v nich může najít to svoje. Možná nadšení, možná jiný náhled na věc a možná taky jen opovržení. Jisté je, že produkce této kapely je jedním slovem podivná.

 

// Névoa neznamená v portugalštině nic jiného, než mlhu či opar, což ke kapele náramně sedí. Re Un je druhým albem kapely, ale prvním, které vyšlo pod renomovanými Avantgarde Music //

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/nevoa%20logo2.jpg


Re Un je albem o čtyřech do sebe pohroužených jednáních, které przní představy o chytlavosti a brzdí byť jen jediný nádech k něčemu podobnému (vyjma třetí skladby Conflict, která mizí pod podlahu hezky od podlahy). Névoa staví svou tmu na psychedelických základech a většinou ji nechají v separaci, neb slunce je věčný a otravný nepřítel. Pronitknutí do jejich příběhu není otázkou několika hodin, to by nevedlo zrovna k povedeným závěrům. Tou jejich tmou je třeba se prokousat a mít při tom nervy ve správném rozpoložení, protože budou nejednou zkoušeny.

 

Jakmile překonáte všechny nástrahy a pasti, čeká vás zajímavý výlet do známého prostředí, které je jen poněkud rozvláčně a zdánlivě nejednotně prezentováno. Neřekl bych, že tahle kapela zrovna boří hranice, ale jejich zvláštní přístup ji činí zajímavou. Poslech desky jako je Re Un může být rázem mile zábavnou kulisou, ale prostředí by mělo být nastaveno poněkud jinak, než na vůni jara a květin z předzahrádky. Je listopad, je zima a tma přichází už odpoledne. Jsme v ideálním čase a pokud rádi zatemňujete, tak i na ideálním místě. A jste-li osoba s krapet zvrácenějším příjmem hudby jako takové, je správné nastavení dokonáno. Je to snadné - zkuste a neprohloupíte.

 


Kapela: Névoa

Album: Re Un
Styl: psychedelic / ritual / sludge / black
Vydáno: 6/2016
Země: Portugalsko
Vydavatel: Avantgarde Music
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
João Freire - vše možné
Nuno Craveiro - vše možné
Ivo Madeira - baskytara (host)
Miguel Béco - zpěv (host)



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky