Článek: Nedělní poslech 18

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 18

Victimer27.11.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Naja Naja a její eponymní album.

Toto setkání bylo dílem čiré náhody, ale zrovna taková jsou ty nejpřekvapivější a které máme více na paměti. Projekt Naja Naja si mezi taková milá překvapení roku 2016 zkrátka řadím. Pokud ale holdujete avantgardní scéně španělského království, asi vás existence tohoto tělesa jen sotva překvapí. Máte to v malíku, jste borci. Většina ostatních, která obyčejně holduje zcela jiným věcem, pak může vzít zavděk tímto krátkým představením.

Za jménem Naja Naja stojí dvojice Castroviejo, Acosta, která se jinak prezentuje v kapelách Malheur nebo Pylar. První se věnuje experimentům na bázi jazzrockové improvizace a druhá podivuhodnosti, která dává na srozuměnou, že jí na doomu metalu není vůbec nic svaté. Obě kapely a oba pány především pak pojí občanská příslušnost k městu Sevilla, a tak nebyl problém dát hlavy dohromady a zkusit zase něco jiného.

Co znamená něco jiného? V této chvíli návrat do osmdesátek, k darkwave a post punkové revoltě, ve které proti sobě křičí novoromantická uhlazenost a nakrklá gotika. I když co to plácám... Naja Naja jsou vlastně pop. Akorát do jiných než běžných rádií. Nebyli by to totiž zrovna tihle dva, kteří mají k podobně jednoznačnému projevu trochu dál než ostatní, aby se z toho všeho nevyklubala podivínská záležitost. Naja Naja zkouší trpělivost rodilých post punkerů a disko loudilů o svůdnou smyslnost. Na jedné straně je následují a vzdávají jim hold, na té druhé si z nich utahují.

Je dobré si jejich debut někam zařadit, a to právě zmíněným směrem, ale i tak v tom všem bude hlodat červíček pochybností, co všechno se na albu děje. Leckomu to přijde přitažené za vlasy a zbytečné, jinému zase zajímavé. Patřím mezi druhou skupinu dobrovolníků, a proto o této kapele píšu. Naja Naja experimentují, vracejí se tam, kde jim bylo dobře kdysi před léty a tyhle vzpomínky promíchávají s tím, jak vidí hudbu dnes. Nejednoznačně, jako fúzi, jako možnost objevování. Dnes možnost objevování (a prznění) pop music.

Kapela: Naja Naja
Album: Naja Naja
Styl: experimental / post punk / pop
Vydáno: 5/2016
Země: Španělsko
Vydavatel: Knockturne Records
Odkazy: bandcamp

Současná sestava kapely:
Xavi Castroviejo: zpěv, texty
Juan G. Acosta: kytary, syntezátory, bicí, perkuse, zpěv

+ hosté

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.12.17 13:35

já právě mám hudební eklektičnost Echoes rád a to, že zde najdu názory jak Rammstein, tak třeba na Gnaw Their Tongues mě uklidňuje, že nejsem na elitářskym rybníčku sebejmenovaných arbitrů udergroundu, kde všechno, co vyjde na 300 vinylech a kazetách je automaticky huj, zatímco všechno ostatní fuj. Přesně kvůli tomuhle zaprdlýmu, nudnýmu hulákání o tom, co by mělo bejt dobrý a co ne, podle toho jak moc je to metal, mě většina metlošů dost nebaví. Já bych se třeba nechal radši mučit než doposlouchat byť jeden song od Björk, ale jsem rád, že spáry zdejších zavítaj i do podobných Mordorů, ať to nemusim dělat já. Vlastně by mě docela zajímalo, co je teda ta správná muzika, který se věnovat, když jsme se dozvěděli jen o té špatné.