Článek: Nedělní poslech 1

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 1

Sarapis24.7.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu A Noend of Mine a její album "Serenity's Eve".

Existenci nového seriálu článků, mapujícího méně známá zákoutí současného hudebního světa, dnes odstartujeme představením ukrajinského souboru A Noend of Mine, jemuž v březnu tohoto roku vyšel pod čínskou značkou Pest Productions debutový titul nazvaný Serenity's Eve.

Zatímco neokoukaný název kapely může ve spojení s poněkud netradičním obalem vyvolat spíše otázky, hudební biografie tvůrců naopak v mnohém napoví, co by se od A Noend of Mine dalo očekávat. Ústřední dvojicí kapely jsou Alex Vynogradoff a Anton Belov, které mimo jiné spojuje členství v Kauan. Stejně jako v domovské formaci je i pro A Noend of Mine velmi důležitá atmosféra. Melancholická nahrávka ve stylu klidnějších a rozjímavějších Opeth či Stevena Wilsona s mnoha akustickými plochami má sjednocující téma, k němuž se Alex Vynogradoff (jako hlavní skladatel) v chystaném rozhovoru vyjadřuje následovně: "The Serenity’s Eve pojednává především o předtuše, tedy o věcech, které teprve přijdou, o hořkosladkém předvídání", říká a dodává: "To je také důvod, proč všechny skladby nemají tradiční konec. To posluchače stále zanechává ve stavu očekávání až do konce nahrávky."

A Noend of Mine jsou oficiálně na světě od roku 2014, ale k prvním krůčkům se Alex a spol. odhodlali už v roce 2008, kdy pro vlastní potřebu natočili demo nahrávku sestávající převážně z akustického materiálu. Od neproniknutelné vrstvy prachu zachránil tento projekt až Anton Belov, kterého myšlenka a koncept A Noend of Mine oslovili natolik, že přiměl Alexe k tomu, aby A Noend of Mine po letech přivedl k plnohodnotnému životu. Výsledek je tu před vámi. Alex k němu dodává: "Serenity's Eve zaznamenává jednu velkou kapitolu mého života, která začala někdy v roce 2007, kdy většina z těchto skladeb byla složena. Je to takový můj osobní životní dokument, záznam mých pocitů, věcí, které mi byly drahé, a myšlenek, v něž jsem věřil". V současnosti se tandem Alex - Anton potkává už jen v Kauan, ale Alex pokračuje dále, vyladil koncertní sestavu a pozvolna pracuje na dalším materiálu.

<a href="http://pestproductions.bandcamp.com/album/the-serenitys-eve">The Serenity's Eve by a noend of mine</a>

Jak by se mělo v rámci Nedělních poslechů stát tradicí, album The Serenity's Eve je možno ochutnat od začátku do konce na bandcampu, což vám zde nyní zprostředkováváme.

Kapela: A Noend of Mine

Album: The Serenity's Eve

Styl: melancholický rock

Vydáno: 3/2016

Země: Ukrajina

Vydavatel: Pest Productions (Čína)

Odkazy: bandcamp, facebook

Současná sestava kapely:

Alex Vynogradoff - zpěv, baskytara

Eugene Dmitriev - kytary

Igor Babayev - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.