Článek: Nedělní poslech 22

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 22

Victimer25.12.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Wolcensmen a jeho album "Songs from the Fyrgen".

Právě probíhající vánoční svátky přímo nahrávají tomu podívat se po něčem klidnějším, po něčem, co nám pomůže definitivně zapomenout na ještě nevychladlé horké hlavy a předvánoční shon. Naším ozvenářským tipem pro tyhle odpočinkové chvíle může být folkový projekt Wolcensmen a jeho prvotina Songs from the Fyrgen. Je to zrovna on, kdo nám ve vší hrdosti povypráví pár starých příběhů a provede nás zemí, jejíž zapomenuté hranice pamatuje už jen pár dobrých duší roztroušených po samotách venkova.

Za projektem stojí muž jménem Dan Capp, který jinak nově funguje v sestavě heathen blackových mudrců Winterfylleth a jako příznivec starých časů se možná cítil málo vytížen a udělal si radost právě s Wolcensmen. Spolu s pár hosty připravil povedené folkové album, které udrží pozornost a nepadá do spleti nudy a křečovité snahy o pohanskou hymničnost. Toho jsme naštěstí ušetřeni.

Pro přiblížení vzpomeňme na staré dobré Ulver a jejich folkové album Kveldssanger, a ladem nenechme ležet ani přírodní mystiky Nest. Je pravdou, že k oběma zmiňovaným zní Wolcensmen víc hrdinsky a bojovně, ale těsné sepjetí s přírodou a ambientním zasněním je zřetelné a neustále ťuká na vrátka statku. Songs from the Fyrgen je klidné, písničkové album na večer, kdy se v mysli rozhostí potřeba si zavzpomínat. Díky přítomným hostům zní nahrávka plně a soustředěně, nejsme jen sami s kytarou u ohýnku. Jsou tu s námi všichni, celá ves. Jsme jednotní a hrdí.

Skladby postupně vznikaly v letech 2010 - 2015 a díky množství doprovodných nástrojů se nahrávaly na různých místech. A jsou skutečně bohaté. Po kompoziční stránce nevidím žádný zádrhel, stejně tak jako ve využití kláves coby elektronického podkresu. Ten je veden citlivě a v relaxačních náladách, takže ve výsledku povahu alba zjemňuje a přepíná na polohu "sny". Samotného mě překvapilo, jak se během poslechů Songs from the Fyrgen hezky rozrostlo. Ono je docela kumšt najít v tomto ranku opravdu dobré album, které jde víc do hloubky a nespokojí se s nutným málem. A je vážně potěšení si říct, že Songs from the Fyrgen takovým albem je. Tak směle do něj!

Kapela: Wolcensmen

Album: Songs From The Fyrgen
Styl: epic folk / ambient
Vydáno: 11/2016
Země: Spojené království
Vydavatel: Deivlforst Records
Odkazy: bandcamp // facebook

Sestava kapely:
Dan Capp - zpěv, kytara, programování, perkuse

+ hosté:
Mark Capp - perkuse, bodhran
Jake Rogers - flétna
Dries Gaerdelen - piano
Raphael Weinroth-Browne - cello
Grimrik - klávesy

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.