Článek: Nedělní poslech 22

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 22

Victimer25.12.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Wolcensmen a jeho album "Songs from the Fyrgen".

Právě probíhající vánoční svátky přímo nahrávají tomu podívat se po něčem klidnějším, po něčem, co nám pomůže definitivně zapomenout na ještě nevychladlé horké hlavy a předvánoční shon. Naším ozvenářským tipem pro tyhle odpočinkové chvíle může být folkový projekt Wolcensmen a jeho prvotina Songs from the Fyrgen. Je to zrovna on, kdo nám ve vší hrdosti povypráví pár starých příběhů a provede nás zemí, jejíž zapomenuté hranice pamatuje už jen pár dobrých duší roztroušených po samotách venkova.

Za projektem stojí muž jménem Dan Capp, který jinak nově funguje v sestavě heathen blackových mudrců Winterfylleth a jako příznivec starých časů se možná cítil málo vytížen a udělal si radost právě s Wolcensmen. Spolu s pár hosty připravil povedené folkové album, které udrží pozornost a nepadá do spleti nudy a křečovité snahy o pohanskou hymničnost. Toho jsme naštěstí ušetřeni.

Pro přiblížení vzpomeňme na staré dobré Ulver a jejich folkové album Kveldssanger, a ladem nenechme ležet ani přírodní mystiky Nest. Je pravdou, že k oběma zmiňovaným zní Wolcensmen víc hrdinsky a bojovně, ale těsné sepjetí s přírodou a ambientním zasněním je zřetelné a neustále ťuká na vrátka statku. Songs from the Fyrgen je klidné, písničkové album na večer, kdy se v mysli rozhostí potřeba si zavzpomínat. Díky přítomným hostům zní nahrávka plně a soustředěně, nejsme jen sami s kytarou u ohýnku. Jsou tu s námi všichni, celá ves. Jsme jednotní a hrdí.

Skladby postupně vznikaly v letech 2010 - 2015 a díky množství doprovodných nástrojů se nahrávaly na různých místech. A jsou skutečně bohaté. Po kompoziční stránce nevidím žádný zádrhel, stejně tak jako ve využití kláves coby elektronického podkresu. Ten je veden citlivě a v relaxačních náladách, takže ve výsledku povahu alba zjemňuje a přepíná na polohu "sny". Samotného mě překvapilo, jak se během poslechů Songs from the Fyrgen hezky rozrostlo. Ono je docela kumšt najít v tomto ranku opravdu dobré album, které jde víc do hloubky a nespokojí se s nutným málem. A je vážně potěšení si říct, že Songs from the Fyrgen takovým albem je. Tak směle do něj!

Kapela: Wolcensmen

Album: Songs From The Fyrgen
Styl: epic folk / ambient
Vydáno: 11/2016
Země: Spojené království
Vydavatel: Deivlforst Records
Odkazy: bandcamp // facebook

Sestava kapely:
Dan Capp - zpěv, kytara, programování, perkuse

+ hosté:
Mark Capp - perkuse, bodhran
Jake Rogers - flétna
Dries Gaerdelen - piano
Raphael Weinroth-Browne - cello
Grimrik - klávesy

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.