Článek: Nedělní poslech 28

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 28

Jirka D.5.2.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu The Von Deer Skulls a její aktuální album "The Rest Is Silence".

V zemi původu píšu Francie, ale trio The Von Deer Skulls je poskládané nejen z krve francouzské, ale i německé a kanadské. Všechno to začalo na sklonku roku 2013, od kterého kapela plnila harddisky bandcampu především krátkometrážními alby, remixy a singly, a to včetně dvou pozoruhodně šílených coverů - Right in Two od Tool a Apple of Sodom od Marilyna Mansona. Na první dlouhou desku došlo až v loňském říjnu.

The Von Deer Skulls band

Podle dostupných informací se všechno v kapele točí hlavně kolem Petera, v jehož hlavě se rodí nápady jak hudební, tak i grafické. Ostatně právě grafická a vizuální stránka hraje v prezentaci kapely zcela zásadní roli a zlí jazykové by mohly tvrdit, že bez vizáže by z toho všeho zbyla půlka. Ještě zlejší jazykové by ve stylizaci souboru objevily podobnost s Marilynem Mansonem, ale tím zlé jazyky umlčíme.

Hudební směřování The Von Deer Skulls je úkolem pro hudební teoretiky. Píšu post metal a píšu doom, ale píšu to hodně nejistě. Z produkce kapely je cítit nervní pnutí a zlo ne nepodobné Corrections House, ale jejich industrialové zabarvení tady chybí. Je z ní cítit rituál, experiment a úsporný metalový minimalismus, v němž hledat hranici mezi uměleckou licencí a nedostatkem múz lze jen velmi těžko. Je z ní cítit avantgarda a boření hranic, pokud snad ještě nějaké hranice v dnešní době zbyly. The Von Deer Skulls si dělají věci hodně po svém a na nějakou posluchačskou vstřícnost hází bobek.

Tentokrát si ani nejsem úplně jistý, jestli úvodní slogan „neboť to dobré se skrývá pod povrchem“ platí tak úplně. U téhle kapely vítězí spíš podivnost, netradiční uchopení hudební látky a samozřejmě její propojení s vizuální prezentací. Celek pak vytváří poměrně dekadentní sloučeninu, s níž si někteří porozumí, ale mnozí ji prohlásí za blbost. Svým způsobem lze pochopit oba přístupy.

Kapela: The Von Deer Skulls

Album: The Rest Is Silence

Styl: post metal / doom / avant-garde

Vydáno: 10/2016

Země: Francie

Vydavatel: Wraith Productions

Odkazy: bandcamp // facebook // homepage

Sestava kapely:

Peter Von Deer Skull - kytara, vokály, klávesy

Lana Von Deer Skull - baskytara

Stun Von Deer Skull - bicí a baskytara

+ hosté

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.