Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 2

Nedělní poslech 2

Jirka D.31.7.2016
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Nibiru a její aktuální EP "Teloch".

Itálie a psychedelie podladěných kytar, to jsou samozřejmě a především Ufomammut, k nimž psát cokoliv bližšího snad pro čtenáře Echoes není třeba. Nibiru jsou služebně mladší a namísto směřování k stonerovému zvuku po vzoru úspěšných kolegů volí méně přitažlivou cestu dronu, cestu okultní atmosféry a ... a samozřejmě podladěných kytar. Máte rádi Dark Buddha Rising? Zkuste Nibiru!

 

Nibiru band

 

Nibiru hrají čtyři roky a po letošním odchodu kytaristy a vokalisty Siatrise fungují aktuálně jako trio, které při prvním pohledu na současnou promo fotku vypadá, jako by bylo složené z lidí ze zcela odlišných kapel a žánrů. Krátká historie ale nutně neznamená krátkou diskografii, která už loni obsahovala tři dlouhohrající desky, semknuté konceptem trilogie a představující postupně se proměňující zvuk kapely. Ten se poměrně přirozeně pohybuje mezi mantinely atmosférických ploch s téměř až rituálním přesahem, až po nekompromisní zvukovou deprivaci sludge metalového rázu. Ohledy na posluchače až na posledním místě.

 

Naše koncerty jsou rituály, ale jsou taky velice fyzický zážitek. Energie proudí od nás k posluchačům a pak se k nám vrací. Je to taková výměna energií.

 

Těsně před vydáním třetího alba Padmalotus (květen 2015), které mělo doposud nejvíc kytarový zvuk, ale taky nejméně povedený obal, se Nibiru předvedli na vpravdě kultovním festivalu Roadburn v Holandsku, a to už zavazuje. Možná jakoby si toho kapela byla vědoma a možná i díky nasazení posledních tří let přišla letos (zatím) pouze se dvěma skladbami, které v březnu vyšly coby EP Teloch. Na něm Nibiru zúročují vše, což se v předchozích letech naučili, a celkem obezřetně servírují jak psychedelickou dálavu Carma Geta, tak kytarovější a místy slušně rychlou titulní věc Teloch. Celkových dvaadvacet minut stačí tak akorát, přičemž první song je třeba přijímat v kontextu výše napsaného a současně být fanoušek Sunn O))). Pak to jde snadno a představa výborného úvodu jejich komorně pojatého koncertu je hodně přitažlivá. Druhá skladba je pro Nibiru typičtější a v rámci možností posluchačsky přístupnější. Pokud tedy máte rádi, když to s vámi někdo nemyslí tak úplně dobře.

 

 


 

Kapela: Nibiru

Album: EP Teloch

Styl: psychedelic sludge / drone

Vydáno: 3/2016

Země: Itálie

Vydavatel: Argonauta Records (Itálie)

Odkazy: bandcamp, facebook

 

Současná sestava kapely:

RI - baskytara, synths

Ardath - kytary, vokály

L. C. Chertan - bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 2.4.19 9:00

Tak jsem to včera projel a... Překvapila mě porce death metalu u Jirky, kde mě hodně potěšili Entombed. Apollyon Son zní fakt divně, ale tuhle sondu musím zkusit. Malignant Eternal taky tak. Aoratos je pecka jako kráva, včera jsem tu desku musel znova celou projet. Černý kov si hodlám koupit. Alastis neznám a prozkouším je. Obal The Sins Of Thy Beloved je čajíček :) Z tohoto období mě vždycky dostalo Vempire od skřivánků Cradle Of Filth, jinak Impia Symphonia od Besatt vládne :D Zed Yago zní dobře, hodně mi to připomnělo Warlock. Rammstein mě vždycky bavili a Manson taky, tam vládne možná nostalgie a nejedna vzpomínka, ale mám je rád. Swans jsem nepochopil, možná bych potřeboval návod. Tam to mám moc těžké. System of a Down a Linkin Park je soundtrack k pubertě. Zmíněná alba znám absolutně z paměti, pozpátku i vzhůru nohama. Zrovna Toxicity jsem toho času nahrával své blonďaté lásce hned za Fallen od Evanescence, aby měla lepší rozhled :D No a Kauan jsou skvělý, hlavně díky tématu, o kterém jsem hodně bádal.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky