Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nic pěkného do bytu, tihle Miserist. Je neděle, měl by být klid a pokud možno i mír, člověk by si měl hojit své post večírkovské jizvy na těle i duši a do toho teď tohle. Hlubinná kakofonie, instrumentální experimentování na docela zostra napadeném death metalu, kterým se prolíná všudypřítomná dávka zla, industriální vlákna vedoucí odkudsi z děr sutin a dočkáme se i drone, bude-li ucho dokořán a bude-li vnímat tuhle neveselou společnost. Coby hlukové monstrum nejvíce oplzlých experimentů doporučuji zejména závěrečný song Narikuntu, v něm se Miserist rozpálili do běla. Do industriálního běla.

One man projektů je jako hub po dešti a déšť v tomto případě silně buší do chatrné konstrukce kdysi majestátního komplexu, ze kterého dnes zbyla jen ruina a oči pro pláč. Je ale jen jedním z miliónu, vše pohltila pustina. Ve vzduchu cítím dech smrti, něco co napadlo naši planetu a hodlá zlikvidovat i to, co po dnech apokalypsy zůstalo. A Miserist ztělesňuje posla smrti. Smrti, která se teprve odehraje, a to v časech daleké budoucnosti. Poslech tohoto EPka evokuje pocit, jako když člověk přežije přírodní katastrofu, pak tráví dny schoulen v rozbitých místnostech, kterým chybí čtyři zdi, stabilita a výhled kamkoliv, tedy hlavně do světlé budoucnosti. A po procitnutí si pro něj přijde něco, co zahubí i jej. Říká se, že naděje umírá poslední, ale tady to moc neplatí. Umřela totiž jako první.

Podobně laděných projektů reprezentujících zlo v jeho co možná nejděsivější poloze jsou dnes mraky, až se obávám, že nám tu vyrašil další trend. Obskurní mechanismy se protáčí ve svých slizských kobkách, pohlavkují slunce, nezdraví nás dobrý den a jakýkoliv náznak další naděje zadupou do země. Člověk si musí vybrat, jestli má zapotřebí se nutně účasnit všeho (to jistě nemá), ale s Miserist jsem udělal vážně dobře.

Šest skladeb na ploše půlhodinky se více či méně vyhřívá na deathmetalovém základě, aby jej co chvíli vyplísnilo za podanou ruku, vřelé zázemí a naplivalo mu do tváře. Miserist jsou o experimentech se zvukem a prohlubování možností ve jménu děsivě navozené iluze. Nepotřebují k tomu vokál, jen vlastní zvukovou schizofrenii, kterou tahají do šířky a nezdravě rozpínají. Podobnosti? Tak určitě, ale neviděl bych je úplně jako podstatné. Kdo má zájem se setkat tváří v tvář neznámé entitě zaručující brzký odchod na onen svět, má ideální příležitost s tímto EP. Tak prosím...

Kapela: Miserist

Album: Miserist (EP)
Styl: experimental death metal
Vydáno: 02/2017
Země: Austrálie
Vydavatel: Krucyator Productions
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
--