Článek: Nedělní poslech 32

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 32

Garmfrost12.3.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme temný spolek Au-Dessus a jejich znovuvydaný eponymní debut.

K poobědové seanci se poslech sebedestrukční post-blackové mašinérie s atmosférickými manýrami věru příliš nehodí. Nechte to na podvečerní procházku. Nejlépe až po tmě. Au-Dessus pochází z Litvy a rádi své postoje halí do košatých kompozic s velkou dávkou černoty. Sami svoji hudbu popisují jako ničitele společenských postojů, plnou snahy způsobit posluchači stav nepohodlí. Kapela ráda koncertuje a zavítala i do našich krajin. Přesněji řečeno do Prahy na podzim loňského roku ve společnosti kapel Sunnata a Tosiro, kde docela zaválela. Členy kapely můžete znát z technicky deathovových Paralytic, po kterých určitě bez váhání šáhněte.

audessus

Au-Dessus trýzní scénu zhruba tři roky a mají na kontě eponymní EP z února 2015, které jim vydal label Withing Hour Productions. Nyní je streamují na svém bandcampu zremasterované od frontmana Mantase. Nový zvuk nahrávce každopádně prospěl, je mohutnější a prostorovější.

Pořadí i číslované názvy písní jsou zachovány, jen jsou proloženy ambientními kousky s názvy jako I. II., II. II., III. II., IV. II. Muziku Au-Dessus není jednoduché k něčemu přirovnat. Což je vzhledem ke startovní čáře velice sympatický jev. Ano, bylo by snadné přihodit pár veličin k popisu. Kapela se ráda rochní v disonančních akordech, ale jakékoliv přirovnání by bylo matoucím a nepřesným. Au-Dessus loví i v melodicky rozmáchlých vírech, ve kterých tečou slzy. Své písně gradují, ale také křiví. Občas se zadumaně mračí, když strojově chladně odtikávají vteřiny, někdy zase uhání v tremolech a nakonec se nebojí rozkřičet se o své bolesti… No, je toho na jednoho mladého pošťáka až až, ale uniforma mu sedne, to zase jo… V květnu jim vyjde druhý počin, nazvaný End of Chapter. Jsem zvědavej, kam je ty dva roky zavedly...

Kapela: Au-Dessus

Album: Au-Dessus
Styl: post-black metal
Vydáno: 02/2017
Země: Litva
Vydavatel: Withing Hour Productions
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:

Mantas – zpěvy, baskytara

Simonas - kytara

Jokūbas - kytara

Šarūnas - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)