Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 33

Nedělní poslech 33

Sarapis26.3.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sunless a její album "Urraca".

Jestli už máte plné zuby všeho toho disonantního a disharmonického metalu, který v posledních letech zažívá špičku své paradoxní obliby, pusťte horkou kliku dnešního Nedělního poslechu a utíkejte pryč. Dnes to totiž bude opět spíše hnusné než hezké a více než erupci estetického štěstí lze očekávat nepříjemné chvění a slabou nevolnost. I muži mají své dny a ty holt bývají vyplněny poslechem podobně laděných lahůdek.

 

Z těch, co tu po úvodním varování zbyli, jistě nemalá část vyhledává drásání nervů v podání kapely Gorguts. Právě pro ně mám dobrou zprávu - píseček amerických souputníků Sunless je podobný kanadské směsi - jehly, kočičí trus, střepy od přesnídávek a technický deathmetal, příjemný jako posezení na zaostřeném kůlu. Sunless sice dopřávají i místa pro regeneraci mozkových buněk, ale primární úkol je jasný - rozšlápnout jich co nejvíce.


Rok vzniku 2015 umožňuje kapelu Sunless stále považovat za velmi mladé těleso, ale ve světle předchozích aktivit jednotlivých členů i dle parametrů debutové nahrávky je nabíledni, že album Urraca mají na svědomí zkušení borci. A jakoby se všechny nasbírané zkušenosti měly zúročit až právě teď, mám pocit, že Sunless mají ze všech předešlých či souběžných (pro Středoevropana) neznámých jmen asi nejlépe našlápnuto.

 

Kapelu tvoří tři členové, ale dělají bugr, jakoby jich bylo dvakrát víc. Posluchači nezbývá než se pevně chytit židle nebo nějakého jiného kusu nábytku, protože nálet riffů, rychlých zvratů, rytmických otoček a všemožných pokusů o vyloupnutí mozku z hlavy je tolik, že to lze stěží ustát na vlastní pěst. Příznivci již zmiňovaných Gorguts nebo Ulcerate vědí svoje. Sunless ale přece jen trochu myslí i na to, že člověk má city a kromě toho, že občas z milosti poskytnou špetku humanity, tak celkově vzato jsou na poměry žánru docela stravitelní. Také nelze přeslechnout kradmé pohledy do hájemství blackmetalových ošklivců či dokonce loupání perníčku u Deathspell Omega. Ale spíše než obvinění to prosím berte jako asociaci, která není překážkou při tužení sympatií.

 

Urraca je slibným vstupem na scénu, kde kromě muzikantských dovedností vládne i smysl pro atmosféru. Ta je srovnatelná s počiny již jmenovaných mistrů, ale má v sobě i trochu toho lidského tepla. Zkuste nasát, co Sunless nabízejí k napojení a pak se třeba můžeme vsadit, jestli po nich chňapne nějaká osvědčená značka, nebo zůstanou věrni UG. Já tipuji jedničku.

 

 

Kapela: Sunless

Album: Urraca

Styl: technical dissonant death metal

Vydáno: 02/2017

Země: Spojené státy americké

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: facebook

 

Sestava kapely:

Lucas Scott - kytary, zpěv
Mitch Schooler - baskytara
Ben Iburg - bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 14.5.19 16:41

Jak byl minulý měsíc taková nostalgická pohodinda, tak s květnem už se začíná vykreslovat tenhle rok jako opět hudební výhra. Waste of Space Orchestra si svoji členitostí a zákoutími vyžerou spoustu mého času, nový Earth definitivně přinutí nakoupit nějaký hulení, Akrotheism mě bourají tím perfektním "blutausnord" soundem, to bude ještě velký, Whiskey Ritual je přesně ta správná vidlácká tancovačka, který mě v poslední době tolik baví (a na jejímž trůně sedí bez diskuze polští Truchło Strzygi, jejichž EPko jsem za poslední tři týdny sjel asi pětsetkrát) a Chemici si po tý utrápený nudě s Iggym Popem opět koupili koule a chtěj bejt hlavně nahlas, což by za mě určitě šlo. Nicméně na vrcholku pantheonu se bezesporu bezpečně vyvalují Dead to a Dying World. To je strašně dál a střela s Wreckmeister Harmonies nebyla vedle, taky je tam hodně slyším.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky