Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je to sotva pár týdnů, kdy mě zaujala existence tajemného uskupení Diĝir Gidim, ve kterém se snoubí blackmetalový vztek s okultismem a avantgardou. Jaké to pěkné propojení. Ne neobvyklé, ale pokud vezmu v potaz, že jepičí život formace prozatím podléhá jistému druhu mystifikace, jsem už jednou nohou připraven vykročit a s dotyčnými si povyrazit. A pokud je tvorba samotná dostatečně zajímavá, aby se má vycházka neomezila na pouhé jedno nepovedené obtočení se kolem paneláku, je vyhráno a dalšímu venčení tak v podstatě vůbec nic nebrání.

Diĝir Gidim vyloženě nepotřebují, abychom věděli odkud k nám zavítali, a záměrně neuvádí rodnou zemi. Co na tom, důležité to není, já tipuji USA, ale možná se pletu. Otázku geografie ovšem ponechme stranou, vrhněme se raději na tu hudební, neboť ta opravdu stojí za zaznamenání.

Duo mystiků nabízí k poslechu album, které tvoří pouhé čtyři kompozice, přičemž ani jedna nejde pod deset minut. Každá prahne po výpravnosti, dramatických vsuvkách, protichůdných harmoniích a důrazném vlivu magie na metalovou oplzlost. Albu dominuje black metal, který ovšem podstupuje zkoušku dospělosti, čili je neustále stavěn před otázku, zda by mu bylo po vůli stát se účastníkem rituálů, které nepatří na světlo tohoto světa, nebo drobných hereckých etud na prknech, které pro změnu znamenají svět. Vokálně se hrdlo vzteká, občas dramaticky pokyne a někdy skutečně zpívá ( např. The Glow Inside the Shell). Každopádně je ukázkově týráno a po přednesu jistě v zákulisí trpí.

Ano, je zde přítomna jistá potrhlost, maskovaná přehrávanost a do tmy šeptané pokyny z budky nápovědy. Je zde i nefalšovaná touha zastřít všechen bzučivý metal povlakem čehosi mimo reál. A daří se to, alespoň dle mě ano. Diĝir Gidim sestrojili velice zajímavou a dechem neobvyklosti poháněnou nahrávku, ke které povedou kroky těch, jenž se rádi brodí po kotníky v bahně nezdvořilosti ke konzumu a naopak sympatiím k rouhavému mysticismu. Takže, jak zní pokyny? Třeba tak, že svícny, kostýmy a zejména pak cit pro filosofování vybroušený k mimicky dokonale servírovanému monologu, se opravdu hodí. Kdo nemá pro podobné koníčky buňky, může zkusit pouhý poslech a sám si vyhodnotit, zda-li to mělo smysl. Mně to smysl dalo a stále dává, což znamená, že se k této podivnosti vracím velice rád.

Kapela: Diĝir Gidim 

Album: I Thought There Was the Sun Awaiting My Awakening
Styl: avantgarde black metal
Vydáno: 02/2017
Země: --
Vydavatel: Aeternitas Tenebrarum Musicae Fundamentum
Odkazy: bandcamp (label) // facebook

Současná sestava kapely:
Utanapištim Ziusudra - všechny nástroje
Lalartu - zpěv