Článek: Nedělní poslech 38

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 38

Victimer7.5.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sól a její album "Upheaval".

V Portlandu zase prší, pěkně není ani na Islandu a to naše jarní slunce vyleze taky jen někdy. Dojmy z počasí ale nechme stranou a chvilku se pověnujme jen spojení Portland - Island. Je velmi prosté, protože kapela si dala do vínku název Sól, což na ledově chladném ostrově v minulosti neznamenalo nic jiného, než právě slunce. A toho je nadále nedostatek. V pochmurné hudbě Sól zcela určitě.

Ta jako by jej pouze hledala, někde mezi hustým stromořadím snad i zahlédla, pokusila se na něj mávnout, ale ono mezitím zase kamsi zmizelo. Nejspíš za clonu mraků, nebo jej přikryla neúprosná deka mlhoviny. Tihle hoši z Portlandu jej budou ale chtít znovu vidět stůj co stůj, aspoň tak to díky naléhavosti jejich klasicky znějící post metalové produkce vidím. Ne, nejedná se o žádné překvapení na téma zázrak na dávno oraném poli zmíněného žánru, ale Sól se snaží znít tak, aby zaujali. Nejdou přes mrtvoly, nezkouší na to jít z jiné strany, ale pěkně přímo, bez oklik a slov navíc.

Přesto je Upheaval albem, které si umí najít své místo na slunci (ano, zase tam), už jen proto, že tyhle dva protipóly se zkrátka musely setkat a říct si pár slov. Sól se prezentují dlouhými kompozicemi, kde je čas na pomalé rozjezdy a atmosférické prodírání se oparem, aby se za chvíli z kmenu stromu rozeřval vzteklý frontman, jehož nerudný projev zas přikryje ten samý opar vybrnkaný na kytaru a poprášený povzneseně působícím synťákem. Jeho hlava pak zmizí zpátky v dutině stromu, prostor dostane vyklidnění a možná někde v dálce za horizontem zasvitne...

Ne, Sól opravdu neboří hranice, nechtějí tak činit a věnují se tomu, co k nim patří a co jim jde. A Upheaval je deska, která se poslouchá velmi dobře, i když v podstatě nic moc neřeší. Rozplétá si svůj příběh, pomalu navazuje korálky jeden na druhý, tiše si brouká i zlostně mručí, ale pořád je to sympatická společnice. Akorát to počasí se díky ní v tom Portlandu asi jen tak nezlepší...

Kapela: Sól

Album: Upheaval
Styl: post metal
Vydáno: 02/2017
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
Josh Wing - zpěv, klávesy
Charlie Fischer - baskytara
Dylan Stuntebeck - bicí
Rusty Powers - kytara
Jared Baird - kytara

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.