Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 41

Nedělní poslech 41

Victimer28.5.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si nebudeme nikoho představovat, ale výjimečně si připomeneme dvě aktuální mini nahrávky kapel, které už svůj zvuk mezi fans dávno mají. Vychutnejte si aktuální Fleurety a Virus.

Na menší, a v našich ozvěnách neprobádané, kapely jsme v žádném případě nezanevřeli, ale dnes si tu neděli uděláme trochu jinou. Neradi bychom totiž opomenuli EPka obou kapel a využíváme pro to právě prostor Nedělního poslechu. Tak poslouchejte s námi. A pojedeme pěkně podle abecedy a data vydání.


 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/fleurety.jpg Kapela: Fleurety
 Album: Fragmenta Cuinsvis Aetatis Contemporaneae (EP)
 Vydavatel: Aesthetic Death
 Vydáno : 1/2017
 Odkazy: facebook

 

 

 

 


Nezmaři Fleurety už u nás svůj prostor dostali a album Department of Apocalyptic Affairs dostalo své hodnocení zcela po právu. Bylo střeštěné, ale přitom mu nešlo odolat. Nové dvouskladbové EP potrefenost obou hlavních protagonistů jen potvrzuje a obě písně berme jako experiment se zvukem a výrazem kapely. Jako experiment s Fleurety samotnými. Kapela se už pár let prezentuje právě tímto způsobem, krátce se připomene a zase tiše zapluje do oparu nevědomí. Regulérního alba aby se člověk už pomalu bál. Fragmenta Cuinsvis Aetatis Contemporaneae je nahrávkou, která funguje přesně na bázi osvěžení paměti. Připomene, že oba týpci jsou stále mezi živými, a ti následně vypustí do éteru experimentální koláž, která parazituje na metalu a vysmívá se mu jak do očí, tak nejspíš i do pozadí.


Brát ovšem podobné připomenutí jako něco obohacujícího zrovna dvakrát nejde. Spíš to berme jako něco na způsob "ahoj, jsme tady a zase si děláme co chceme". Někdo to může brát i jako holou zbytečnost a má svým způsobem nejspíš taky pravdu. V první skladbě Fleurety testují pozornost a nervy posluchače podivně zahuhlanou směsicí samplů, klavírních etud a noise zbíječkového tempa. Někdy před svou půlkou se skladba zlomí do stejně zahuhlaného zpomalení, kde se zvýrazní bicí a samotná elektronika je o něco přehlednější. A pak se pomalu zrychluje, hledají se další patvary, vzájemné nesoulady a klavír stále drží tuhle ne-hudbu nad hladinou. To druhá věc je o poznání klidnější a nakonec se po chvíli nejistého rozmýšlení rozhoupe ke skutečné melodii. Pořád je to avantgardní záležitost, instrumentální, hravá, ale na kapelu podobného ražení je nezvykle vážná, dokonce bych se nebál ji v mantinelech Fleurety označit jako doomovou. A můj názor celkově? První skladbu beru takovou jaká je a vracet se k ní příliš nehodlám, tu druhou jsem si naopak oblíbil. A jak bylo řečeno výše. Jsou to Fleurety, žijí, nahráli další dvě skladby a... to je asi tak všechno.


 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/virus.jpg Kapela: Virus
 Album: Investigator (EP)
 Vydavatel: Karisma Records
 Vydáno : 4/2017
 Odkazy: bandcamp

 

 

 

 


Nedlouho po vydání alba Memento Collider, které se podle mne povedlo a po delším oťukávání je schopné vtáhnout do svého, velmi zajímavého příběhu, se připomínají také Virus. Ty bychom mohli nařknout z toho, že už léta hrají pořád stejný, disharmonicky stavěný rock pro ortlejší, ale je třeba si všímat detailů. Někdo to dá, někdo ne, ale jednotlivá alba Virus jsou velmi silné a osvěžující záležitosti. V případě nového EP Investigator si kapelu zase spíš jen připomeneme, aby nám jen tak nesešla z mysli.


První a titulní skladba je taková Virus klasika, tedy klasickou se být zdá. Ale vážně nedávejte na první dojem. Kytary volně klouzají ze schodů dolů a basa si to cupitá přesně v opačném směru a za chvilku už bude možná až u vchodu na střechu. Vše se však děje v maximálně ošetřené přehlednosti, kdy se oba nástroje vzájemně nesrážejí a naopak si se slušným vychováním sobě vlastním nabízejí prostor k pohodlné cestě oběma směry. Potrhlé výrazy všech tří muzikantů si ale během přehrávání skladby dokážu docela živě představit, natož když kolem jejich strun občas prolétne zvuk harfy. Jenom tak tiše a přitom nadrzle. Druhá záležitost jménem The Blue Flags of the Dead se v o něco volnějším režimu chová úplně stejně, ale řeč musí být jen o první polovině songu. V té druhé už dojde na zajímavou změnu na vlně provonění zvláštním atmosférickým vysunutím kamsi mimo dosavadně přízemní běh věcí. I když přízemní je na kapelu typu Virus dost nevhodné slovo. Já jsem (zase) spokojen. Co vy?

 

Víc toho není, jde o skromné nahrávky a zvláštní podarování fanoušků, kteří obě nahrávky jistě ocení. Z mé strany snad jen tolik, že Fleurety jdou víc za hranu a skutečně si dělají co chtějí a Virus jsou oproti nim opravdoví elegáni, kteří ví, kdy a kde jim to nejvíce sekne.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky