Článek: Nedělní poslech 45

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 45

Victimer2.7.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Notilus a její eponymní debut.

Je neděle ráno a než se nadějeme, je tady zase to proklínané pondělí a povinnosti s ním spojené. Ještě než se tak stane, dejme si na moment nohy pod křeslo, sluchátka na uši a věnujme se prostorově exkluzivní vyjížďce, o kterou se postará francouzská pětice Notilus. Pětice vyzrálých muzikantů, která se spojila v jednu kapelu, aby vdechla život zajímavé kombinaci elektroniky a jazzu. Pětice, která svým rozhodnutím udělala dobře.

Jejich společné setkání pod Denovali (tedy labelem, který si na podobné kousky potrpí) dospělo až do fáze eponymního debutu, jehož jsme právě svědky. Máme co do činění s instrumentálními skladbami, kde hraje první housle elektronické dovádění v hravém rytmu mezihvězdného futu-retra, a ty druhé pak nádech filmové hudby 70. let a jazzík. A je to jízda. Někdy pomalá a zamyšlená, někdy zase rychlejší a potrhle rozjívená. Někdy na pomezí intelektuální studie vlastní mysli, někdy chytlavá jak dětská radost nad úspěšně tvarovanou bábovičkou. Bublina splaskává a zase nabývá na velikosti, pěkně rytmicky a universálně houpavě.

Dohromady je to velmi povedená kombinace různých světů a jejich nálad, které se na konci spojí v jeden svět a jednu náladu. Tu příjemnou. Poslechy Notilus poskytnou zejména klidné hojení po různu posbíraných bolístek na psychice, klidné kojení mladým matkám a klidné střízlivění post večírkovým mladým otcům. Tedy pokud oba z rodičů oplývají smyslem pro tento typ muziky, jinak by se léčebný proces mohl minout účinkem. Ve skutečnosti je to totiž balzám, vhodný přípravek k odpočinku po těžké noci, a je hřích si ho aspoň párkrát za den nenechat aplikovat.

Takto pojatá záležitost uspokojí hlavně experimetální dušičky, kterým je dobře, když něco najdou, aby se pak oni sami mohli najít v tom co našli. Zbystří takoví, kteří rádi brouzdají světem elektroniky a všichni ti nu-jazzoví a ne úplně vyhranění požitkáři. Takže dejte šanci Notilus a oni vás provedou. A vy (snad) nebudete litovat.

Kapela: Notilus
Album: Notilus
Styl: electronica / jazz
Vydáno: 5/2017
Země: Francie
Vydavatel: Denovali Records
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
Philippe Rieger - elektronika
Samuel Klein - bicí
Guillaume Nuss - trombón, efekty
Christophe Rieger - tenor & soprano saxík, efekty
Paul Barbieri - trumpeta, efekty
Mathieu Pelletier - kytara (host, skladba 2)

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.