Článek: Nedělní poslech 46

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 46

Sarapis9.7.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Nekromant a její debut Snakes & Liars.

Jakoby měl název alba Snakes & Liars varovat pozorného poutníka před úskoky a zákeřnými nástrahami, které by ho mohly zmást nebo dokonce zahubit. A skutečně, Nekromant se sice tváří nevinně jako nerozkoukaná nová kapela, ale při zaostření oka se realita mění ve vysmátou bestii uměleckých paradoxů. Je to složité, že se mi to ani nechce vysvětlovat. Ale potáhnu z brka, pozdravím siluety zesnulých rockových bardů v měnícím se oblaku dýmu a jdu na to.

Nekromant není nová kapela. Nebo alespoň ne v tom klasickém smyslu. Její počátky sahají do roku 2011, kdy se ústřední dvojice Mattias Ottosson a Adam Lundqvist, znechucená moderními produkcemi a trendy v metalu, rozhodla dělat muziku po svém a pěkně po staru. Bez varování ale začala (už jako trojice, neboť sestava narostla o bubeníka Joakima Olssona) vydávat své studiovky pod názvem Serpent. No co už... Jenže aby toho nebylo málo, druhé album dostalo jméno Nekromant. A od roku 2016 se tak jmenuje i kapela (podruhé?), ale logo věřte nebo ne, vypadá docela stejně...Co se to děje? Jsem já furt já? Kdo jí tohle kuře co? Takže raději přestanu hulit a budu o tom jenom poslouchat muziku.

Album Snakes & Liars hodně čerpá z odkazu těch nejstarších Black Sabbath. To mimo jiné znamená prodírat se úzkými mantinely a ostražitě kličkovat mezi už použitými riffy, aby z toho nebyla ultimátní kopírka. Nemůžu si zde odpustit malé rýpnutí ohledně trendovosti - vždyť co je v posledních letech více trendy než stoner a vintage kapely? Obhajoba Nekromant však tkví přímo v jejich novém albu. Je to už poněkolikáté rozžvýkaná žvýkačka, ale přesto má docela svěží chuť a mezi vybledlými soukmenovci, u nichž je půl poslechu až moc, vyniká. Zdá se, že Nekromant nechybí smysl pro chytlavost a tah na bránu, což jsou v tomto ranku zlatu se rovnající hodnoty. A pokud to prý půjde dobře, vyrazí na podzim na EU tour.

Švédové si možná moc dobře nehlídají hranice, ale muziku tradičně umí na úrovni. Nadějná parta, která se ráda přehrabuje v second handech a hledá poklady, to jsou Nekromant. Dnešní doporučení.

<a href="http://nekromant.bandcamp.com/album/snakes-liars">Snakes & Liars by Nekromant</a>

Kapela: Nekromant
Album: Snakes & Liars
Styl: stoner/hard rock
Vydáno: 6/2017
Země: Švédsko
Vydavatel: Transubstans Records
Odkazy: bandcamp // facebook

Sestava kapely:

Adam Lundqvist - kytary
Mattias Ottosson - zpěv, baskytara
Joakim Olsson - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 20.2.18 8:26

Jako pořád to jsou ceny Anděl. Předávání hudebních cen má vždycky tu specifiku, že s nimi není ve výsledku spokojený vůbec nikdo. Jinak v současné době hudební distribuce a přístupu je Anděl taky už jen takový nešťastný topící se, který plácá do vody a snaží se udržet co nejdéle nad hladinou, ačkoli ví, že už to má prostě spočítaný. Pozitivista ve mně řekne, že můžeme být rádi, že vůbec nějaké žánrové ceny jsou, když pak člověk vidí, jak hlavní kategorie neustále ovládají marasmy jako Chinaski, Kryštof či Petr Kolář (kdo vůbec vybírá hlavní kategorie? Mainstream osvědčení hudební kritici? Kdo to jsou?). Jinak ono spojení oněch žánrů dohromady do jedné kategorie dává smysl s tím, jak čile různé hudební tvary fúzují prostřednictvím všemožných projektů, které se nebojí překračovat hranice a propojovat zdánlivě nepropojitelné. Navíc rušení speciální kategorie pro ska & reggae bylo nabíledni, protože to nejsou hudební žánry, nýbrž diagnózy.