Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 48

Nedělní poslech 48

Bhut23.7.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Kaosquad a její EP Institute For Mental Decay.

Existence death grindového tria Kaosquad sahá až někam do roku 2010, avšak nahrávek tahle jihočeská banda příliš nechrlí. Vlastně jde o první samostatný počin, neboť do této chvíle se účastnila jen split alba (s kapelou Behind The Cemetery Wall), či hromadných kompilací (Posloucháte Jižní Čechy). Dnes tak nastala ta správná chvíle pro vydání samostatného materiálu, který tvoří menší EP o pěti skladbách se jménem Institute For Mental Decay.

 

Kaosquad drtí svěží death grind toho nejklasičtějšího střihu. Na své si tak přijdou všichni fanoušci starších Carcass, Gorefest nebo Autopsy. Ostatně na posledně jmenované skupina nahrála cover, který tvoří závěr B strany této nahrávky. Je to nápaditá kombinace tvrdých riffů a rychlých bicích. Mrtvolný vokál a hromadný koktejl tvoří výtečný produkt vhodný k vypláchnutí hlavy. Ale samozřejmě nejde jen o prosté pustošení ušních bubínků. Kapela je dosti zručná a instrumentálně vyspělá natolik, aby dokázala songy osvěžit, oddělit je od sebe drobnými detaily a vložit do nich ústřední motiv hodný zapamatování. Takže poslech něčeho takového je vlastně paráda a čirá radost.

 

 

Nahrávka vyšla jako Berryho druhý sedmipalec (v rámci stáje Magick Musick Disk) a pokud se trochu orientujete v jeho vydavatelských počinech, jistě si dosadíte nemalá očekávání fyzické podoby. A to je správně, jelikož toto EP je trochu netradičně zabaleno do rozkládacího kartonu s černobílým potiskem, který po rozložení ukáže obrázek desky v novém rozměru (s dalším pokračováním), které se do čtverce titulky nevejde. Pak počin obsahuje vše potřebné – vložený kód k stažení empétři, vizitku vydavatele, samolepku kapely a samotnou kapsu s antistatickou folií. Náklad je představován limitovanou sérií netradičního čísla  237 ks.

 

O zvuk se postaral v Čechách (zejména jižních) hojně oblíbený Hellsound, který dílu dopřál náležité špinavosti, která patřičně odkazuje na punc doby, odkud autoři především čerpají své inspirace. Trochu mě mrzí, že materiál není delší, neboť po té chvíli, co dohraje strana první, se musím zvednout, otočit desku a hrát si stranu druhou ... což několikrát opakuju. Z toho tak trochu plyne, že vlastním originál a zde přidaný bandcampový poslech dávám spíše pro úplnost a jako jakési lákadlo pro zlanaření vašich sluchových smyslů, kterým death grind prospívá. Avšak od pořízení fyzického nosiče vás dělí pouhých stotřicet korun… Takže si užijte neděli a zdravou dávku vymazleného výplachu od Kaosquad.

 

 

Kapela: Kaosquad
Album: Institute For Mental Decay (EP)
Styl: death/grind
Vydáno: 5/2017
Země: ČR
Vydavatel: Magick Musick Disk
Odkazy: bandcamp / bandzone

 

Sestava:
Kozel – zpěv, basa
Alösh – bicí
Víťan – zpěv, kytara



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky