Článek: Nedělní poslech 51

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 51

Victimer20.8.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Vysoké čelo a jeho album Űrutazás.

Jako malý jsem byl zvyklý, že v neděli ráno v telce běželo Studio kamarád. Tam se někdy děly věci... Pojďme si teď zahrát na to být malý, mít sny a být zvídavý. K dnešku se to docela hodí, proletíme se totiž do vesmíru a okoukneme, co by se v jeho dálkách mohlo skrývat. Zrovna takový úvod by mohl sedět k aktuální kolekci polského projektu Vysoké čelo - Űrutazás.

Jednak je jejich elektronika plná her a snů a potom, kdo by si nechtěl takhle při neděli zalítat... A ono to půjde i bez prášků staršího brášky či nervní maminky. Autorské duo Vysoké čelo je zvláštní už jenom tím, že si do názvu své malé komunity dalo češtinu a do jména nahrávky zas padla volba na jazyk maďarský. Ale co... aspoň je trochu legrace. Skladby samotné jsou pak věrny rodné polštině.

Na tento projekt jsem narazil při listování zahraničními weby a hned se mi zdálo, že by u mne mohl zabodovat. Ale možná se mi to fakt jenom zdálo... Űrutazás (kosmická projížďka) je cca půlhodinová dětská mise, cesta nenaplněných dětských snů, která je navigována dle Stanislawa Lema, známého to polského autora sci-fi. Po hudební stránce jde o poměrně snadno uchopitelnou náladovku na pomezí elektroniky, ambientu a třeba i trošku neofolku, na jehož základech tahle povedená dvojka začala.

Nic složitého, vůbec nic převratného, ale smysl je dán a není potřeba moc velké představivosti, aby byl následován. Nastoupit po schůdkách do vesmírné loďky, schoulit se do klubíčka, protože dětský strach pořád podvědomě brzdí zvídavost a po očku nakukovat ven z okna do širé krajiny hvězd. Vše je koncipováno na bázi hravosti a rozvíjení fantazie. Fajn poslechovka po ránu i k večeru. Zkuste aplikovat na sobě a pak i na dětech, nic zlého se jim nestane a vám už vůbec ne. Ehh, tedy až na tu polštinu, která pro našince v některých termínech působí... no, ne zrovna výchovně :)

Kapela: Vysoké Čelo

Album: Űrutazás
Styl: electronica / space ambient / neofolk
Vydáno: 4/2017
Země: Polsko
Vydavatel: DIY
Odkazy: bandcamp / facebook

Současná sestava kapely:
J a M - vše
+
F - kytary
Wróbson - slovní doprovod

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.