Článek: Nedělní poslech 59

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 59

Victimer19.11.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Bootblacks a její album "Fragments".

Robotický post punk, horor pop, nebo třeba neo new wave? Kdo rád škatulkuje a nezláme si při tom jazyk, jistě si u zařazení amerických Bootblacks pošmákne. Kapela jedním okem pošilhává po odkazu Joy Division a New Order a tím druhým po starých dobrých Depeche Mode a dalších, kdo je slepě následoval. Bootblacks jsou jako pojítko zmíněných veteránů nové vlny a převedení jejich specifik do současnosti. Střet temně rockového stínobraní, zbytků punkující divočiny a její přeměny v jednoduchou, ale účinně bublající elektroniku.

Fragments je druhým albem (dnes již) čtveřice a plně vystihuje výše zmíněné. Návrat osmdesátek, odvážných vlasových kreací, při kterých znovu dojde svému opodstatnění maminčin lak značky Lybar, slušivých oblečků a hlavně souznění s celým tím časem, na který padá prach, ale díky takovým kapelám, jako jsou Bootblacks, je zároveň pořád mezi námi.

Mezi námi nostalgií a novoromantismem opletenými čtyřicátníky, kterým možná řídne onen vlasový útvar na hlavách, ale hlava jako taková ještě funguje jako dobře promazaný stroj. Bootblacks hrají libivý, přímočarý mix syntetiky a kytar, písničky neexhibují a drží se svých stínů, stejně jako klasické délky tří, čtyř minut. Temný, gotický vokál je samozřejmostí. Amíci jsou šikovní, ví jak na to a jsou to oni, kdo byl pro podobné retro sypané do mladých snílků z přelomu tísiciletí stvořen. Dobrá volba, za tím si stojím.

Kdo je nakloněn takto laděným novým kapelám obracejícím své sluneční brýle (sloužící pouze jako módní doplněk, neboť slunce díky jejich hudbě vůbec nevyšlo) dávno do minulosti, je vítán. Ostatní možná projeví náklonnost k poslechovce o dvou akordech a líbivé elektronice na pomezí Vince Clarka a lepší videohry. Tvrdší jádro vyvrhelů nechť vůbec nemarní svůj čas.

Kapela: Bootblacks
Album: Fragments
Styl: cold wave / post punk
Vydáno: 9/2017
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: Manic Depression Records
Odkazy: bandcamp / facebook

Současná sestava kapely:
Panther MacDonald - zpěv, klávesy
Alli Gorman - kytara
Roger Humanbeing - bicí
Barett Hiatt - klávesy, programování

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.