Článek: Nedělní poslech 60

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 60

Victimer26.11.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Kaunan a její debutové album "Forn".

Jubilejní šedesátá poslechová neděle bude patřit folku. Tomu tradičnímu severskému, hezky bez příkras a výzev k fúzování. Trojka Koller, Hallmarken, Tyr se sešla, aby se mu pověnovala s fascinující oddaností. Z celé nahrávky je cítit odér stařičkých časů míst blíže k polárnímu kruhu. Takže pozor, nejde o zaběhlé melancholiky z Ukrajiny (Kauan), ale protřelé hudebníky, kterým koluje v žilách folklór řadu let a dnes se pod názvem Kaunan prezentují společným prvním albem.

Ona protřelost a lehkost v práci se starobyle nordickými prvky je velmi přirozená. Pověnovat se poslechu Forn, to je o vypnutí proudu, nasátí esence severu, starých zhudebnělých bajek a odpočinku. Ač nejsem zarytým fanouškem folku, tak Kaunan budou patřit mezi ty, od kterých si vždy nechám zahrát a pomyslně odplout až tam, kde jsou voda i vítr studené, ale zároveň krásné. Zmizet někde na venkově, odskočit si do krčmy, nebo jen tak na zahradu k místním a naslouchat. Zatleskat si s nimi, popít, bavit se.

Nebavíme se však pouze o Norsku, k čemuž by to mohlo svádět. Řeč je o severu jako takovém. Je to jedinečné setkání, jenž oslovuje a přemísťuje v čase. Hodně daleko a hodně příjemně. Je to relax, pro který sice musí být ta pravá chvíle, ale pak to stojí za to. To vtáhnutí je silné.

Devět let trvalo, než uzrál čas na tohle společné album a setkání s hosty jako jsou Einar Selvik (Wardruna), Maria Franz (oba si zazpívali ve skladbě Vallåt) a švédský perkusionista Dhani Åhlman. Svým dílem ale přispěl i mistr brumle Ilan Rosén. K hlavním členům kapely snad jen tolik, že jde o tři přátele ze tří různých států, kteří mají zkušenosti z různých oborů, přičemž vítězí tradice, folklór a především vlastní schopnosti.

Jedenáct skladeb alba Forn je oslavou tradičního folku, ve kterém je kladen důraz na hudební zpracování, vokály jsou až na druhém místě. Skladby znějí zprvu poměrně monotónně, ale i tak si v nich lze najít to své, to, co každý potřebuje. Vítejte v chladných vodách severu a obklopte se na chvíli lidmi, kteří dobře ví, o čem hrají. Třeba vám s nimi bude taky dobře...

Kapela: Kaunan
Album: Forn
Styl: nordic folk
Vydáno: 10/2017
Země: mezinárodní
Vydavatel: By Norse Music
Odkazy: bandcamp / facebook

Současná sestava kapely:
Boris Koller: tradiční nástroje
Göran Hallmarken: zpěv, tradiční nástroje
Oliver s. Tyr: tradiční nástroje

+ hosté

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.