Článek: Nedělní poslech 72

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 72

Garmfrost4.3.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Mimorium a její album Incipit Chaos.

Pokaždé, když jsem přesvědčen, že mě už nic nového nemá nárok překvapit, přijde nějaký mně neznámý spolek a vyvede mě z omylu. Mimorium je mládě na scéně. Existuje doslova pár okamžiků a už ze startu nabízí nahrávku, za kterou by se nemusela stydět nejedna daleko vyzrálejší kapela. Ne, nezbláznil jsem se, ani netvrdím, že se mění dění světové scény.

mimorium

Mladící z Pieksämäki přistupují ke svému černému dílu po staru, jak my dříve narození máme rádi hehe. Do úderného blacku vetknuli chytlavé rockové pasáže a hymnické refrény tím dostaly pořádné koule. Ačkoliv o sobě příliš neprozrazují, fotografie mladých usměvavých tváří vedle těch s warpainty ukazují interprety s možným nadhledem, díky čemuž může jejich muzika znít příjemně uvolněně. Přes počáteční rozpaky jsem Incipit Chaos propadl. Muzika na albu je vyhlazovací, ze zběsilého tempa neuhýbající, ale obsahuje dráždivé nadšení a radost ze hry samotné, až vás donutí protřepat hlavu a zařvat si z plna hrdla. Jasně, že slyším nedostatky. Zejména plechově znějící bicí doslova uráží hudbymilovné uši. Ale k čertu s tím, pokud je vše tolik zábavné. Miluju jejich melodie, zadírající se pod kůži a nespoutaný řev dominující celku.

Je mi jasné, že za půl roku si na Mimorium ani nevzpomenu a že mé nadšení z Incipit Chaos je více laděné nostalgicky než do užívání si netradičních postupů a neuchopitelných aranží. Incipit Chaos je v podstatě obyčejné blackové dílo se všemi neduhy debutu a začínajícími zkušenostmi. Ale pro nakažlivě vášnivou dravost začátečníků si musím Mimorium pouštět stále dokola. Vy to zkuste alespoň dnes po nedělním obídku. Neprohloupíte.

Kapela: Mimorium

Album: Incipit Chaos

Styl: black metal

Vydáno: 1/2018

Země: Finsko

Vydavatel: vlastní vydání

Odkazy: bandcamp / facebook / youtube

Sestava:

Cavus - baskytara

Vilthor – bicí

Kurimus - kytary

Lord Mimorium - kytary

Vox Malum - řev

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 25.3.14 12:03

Diky moc za vyborny osvetovy clanek. Jako muzikant i zvukar se pod nej podepisuju treba i vlastni krvi. Diskuze pod nim jen podtrhuje skutecnost,ze jeste stale si spousta lidi tuto problematiku nechce uvedomit - pisu nechce,ne ze neumi,ale proste nechce. Znam to,kdyz lidem zacnu takto vysvetlovat,ze limitaci se ten zvuk deformuje a neprirozene pumpuje,ale pro ne je proste dulezitejsi,ze jejich nahravka prerve ostatni. Nicmene ve svete uz je Loudness War na ustupu a to ze zasadniho duvodu - vetsina novych prehravacu od Apple - Ipady,Iphony,Ibooky,Ibooky a ja nevim jeste co I, maji v sw aplikacich pluginu,ktera,zjednodusene receno, srovnava hlasitost nahravek ze 70-80 let s temi soucasnymi a to tak,ze ty soucasne proste snizi (treba i o 10-20dB) vysledkem je pak fakt,ze ty tzv.moderni vedle tech starych zneji primo strasidelne,coz neni pro ne dobre vysvedceni. Treba Metallica jedno sve totalne prervane album musela vydat znova a tiseji,protoze ji to puvodni fanousci proste hodili na hlavu. O celkove hlasitosti bohuzel casto rozhodovali typ producentu - jak je nazvat - veprova hlava me napada - neb oni razili nazor,ze hlasitejsi je lepsi (v psychologicke rovine hlasitejsi vyplavuje vice adrenalinu do mozku,proto se to lidem zda lepsi). Nastesti se blyska na lepsi casy a lidi jako Dave Pensado,Alan Parsons a mnoho dalsich prednich zvukaru, opet zacinaji udavat trendy svetoveho zvuku a produkce bez pocitu,ze bojuji s vetrnymi mlyny.