Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 73

Nedělní poslech 73

Victimer11.3.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Insect Ark a její album Marrow Hymns.

Dvě ženy, dva nástroje, pár efektů a dvě alba na kontě. Tři roky od sebe a naposledy poprvé pod Profound Lore. Pár neznámých jsme vyřešili ve dvou větách a dál bych na čísla už nijak významně nehleděl. U rekapitulace ale ještě zůstaneme. Za vznikem Insect Ark stojí Dana Schechter, která projekt uvedla v činnost a v počátcích si vystačila úplně sama. Pak jí najednou začalo být smutno, a tak se k ní v roce 2015 přidala souputnice Ashley a začala éra Insect Ark jako dua.


Novinka Marrow Hymns představuje obě ženy jako bytosti prahnoucí po skepticky orientované hudbě založené na basech, dobře tažených blánách a syntetických doprovodech definujících hudbu Insect Ark jako experimentálně náladovou. A ona náladová skutečně je. Jen si nezakládá na mocné epice a pokládá za zbytečné další přemrštěné požadavky na pevný a jednoduchý základ. Umí však tento základ přemístit z roviny tuhých kytar do roviny magií posedlé syntetiky.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/insect%20ark%202.jpg


Na pevných a jednoduchých základech doom metal Insect Ark stojí jen z jedné své části. Na strohé rytmice, obyčejném vybavení a pár výrazových změnách. Nic převratného, nic okázalého, jen další z variant, jak si vystačit s minimem a snažit se předvést víc než standard. A díky tomu, že kapela včas poodkryje svou druhou, experimentální tvář, je Marrow Hymns albem, které můžeme vidět o něco výš, než běžnému standardu odpovídá.


Zprvu uťáple rezonující doom metal se dokáže rozehrát do roviny zvukové neotřelosti a hledá si prostor jinde, než tam, kde nechali kabáty Black Sabbath a jejich nohsledi. Insect Ark se v průběhu alba mění v rituál, v sympaticky zadoomanou hru beze slov s trochou dronující esoteriky a celkově rozlehlejším polem působnosti. Najednou se v dálce umí rozeznít mlhový opar, slunce přestane ostře pálit a bosé nohy ucítí chlad noci.


Někde během páté skladby Slow Ray začnou Insect Ark pošilhávat jiným směrem, aby v následující psychedelické jízdě Sea Harps definitivně zlomili odpor předvídatelnosti a dál už album vedli pouze v rovině flekatých experimentů a divokých snů. A ty jim sluší víc, než klasika o dvou, třech akordech.

 

 


Kapela: Insect Ark
Album: Marrow Hymns
Styl: experimental doom metal
Vydáno: 2/2018
Země: USA
Vydavatel: Profound Lore
Odkazy: bandcamp (label) // facebook


Sestava:
Dana Schechter - baskytara, synths
Ashley Spungin - bicí, synths



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 25.3.14 12:03

Diky moc za vyborny osvetovy clanek. Jako muzikant i zvukar se pod nej podepisuju treba i vlastni krvi. Diskuze pod nim jen podtrhuje skutecnost,ze jeste stale si spousta lidi tuto problematiku nechce uvedomit - pisu nechce,ne ze neumi,ale proste nechce. Znam to,kdyz lidem zacnu takto vysvetlovat,ze limitaci se ten zvuk deformuje a neprirozene pumpuje,ale pro ne je proste dulezitejsi,ze jejich nahravka prerve ostatni. Nicmene ve svete uz je Loudness War na ustupu a to ze zasadniho duvodu - vetsina novych prehravacu od Apple - Ipady,Iphony,Ibooky,Ibooky a ja nevim jeste co I, maji v sw aplikacich pluginu,ktera,zjednodusene receno, srovnava hlasitost nahravek ze 70-80 let s temi soucasnymi a to tak,ze ty soucasne proste snizi (treba i o 10-20dB) vysledkem je pak fakt,ze ty tzv.moderni vedle tech starych zneji primo strasidelne,coz neni pro ne dobre vysvedceni. Treba Metallica jedno sve totalne prervane album musela vydat znova a tiseji,protoze ji to puvodni fanousci proste hodili na hlavu. O celkove hlasitosti bohuzel casto rozhodovali typ producentu - jak je nazvat - veprova hlava me napada - neb oni razili nazor,ze hlasitejsi je lepsi (v psychologicke rovine hlasitejsi vyplavuje vice adrenalinu do mozku,proto se to lidem zda lepsi). Nastesti se blyska na lepsi casy a lidi jako Dave Pensado,Alan Parsons a mnoho dalsich prednich zvukaru, opet zacinaji udavat trendy svetoveho zvuku a produkce bez pocitu,ze bojuji s vetrnymi mlyny.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 16.3.18 7:35odpovědět

Tohle je moc zajímavá věc ... Danu Schechter jsem sledoval ještě coby sólo cvoka a tohle spolčení nezní vůbec špatně.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky