Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 77

Nedělní poslech 77

Victimer6.5.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme one man projekt Etheraldine a jeho debutové album "Euphony Of Heralds".

Říká se, že tichá voda břehy mele. Bude to platit i v případě íránského projektu Etheraldine, i když jeho voda pochází z mokřadů, kde nehnutě stojí a počítá tlející listí, které si bere sebou pod hladinu. Do Íránu se pro blackmetalové soubory příliš často nechodí, ale tentokrát uděláme výjimku. Mám zato, že to bude ku prospěchu věci.


Nebo minimálně ku prospěchu těch, kteří si libují v atmosférickém black metalu, který nelpí na primitivním tepu stylu, ani na ukrutné rychlosti. Jeho poselství je v táhlých, hypnoticky působících hymnách, při kterých si člověk najde čas na oddych a trochu popožene zálibu introvertního snílka. Ocitne se v prostředí tajemných bažin a listnatých lesů, kde stíny stromů padají na hladinu a odkud není vidět do civilizace, pouze na oblohu, ať už ve dne nebo v noci.


Hlavně klídek a žádný spěch. Euphony Of Heralds je deska o čtyřech dlouhých chodech, ve kterých není třeba zpěvu, ale jen se nechat nést na vlně instrumentální a silně náladové hry na posmutnělost. Nenazval bych to přímo depresí a s tím souvisejícím řazením k suicidal projektům podobného ražení. To si myslím, že by bylo vedle.

 

www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/etheraldine%20.jpg


Jako zásadní vidím práci s klávesami. Ty jsou využívány hojně a nepůsobí přitom jako umělá symfonie plná přešlapů a z toho vznikajících úšklebků a nízkých hodnocení. Klávesy Etheraldine jsou jednoduché a magické. Jsou sladěné s atmosférou alba, dokonce bych řekl, že ji určují, ale v žádném případě nad ni nevyčnívají, aby nevznikl dojem, že jsme v prostředí ambientní hudby. I ta zde má své místo, ale mluvme o Etheraldine nadále jako o metalovém projektu, bude to rozumější.


Za vším hledejme muže jménem Harpag Karnik, který je vedle Etheraldine aktivní v dalších dvou tělesech - v pohřebně doom metalových Urnscent a potom v Erancnoir, kde je opět sám svým pánem a dá se říci, že jde o nespoutanější a divočejší podobu Etheraldine. Jak ve využití klapek, tak v celkovém uchopení, které je majestátnější a ostřejší.


Black metal Etheraldine je blízko zvukových spojení s předponou post a tancem v dešti v rytmu shoegaze, tady se prostě na sílu nejede. Nechme hudbu alba Euphony Of Heralds plynout, občas nahlédněme, co se v mokřadech děje a zda jejich vlhká půda příliš rychle nevysychá. Rád bych totiž o Etheraldine ještě v budoucnu slyšel a myslím, že nebudu sám.

 

 


Kapela: Etheraldine
Album: Euphony Of Heralds
Styl: atmospheric black / post black
Vydáno: 4/2018
Země: Írán
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp // facebook


Sestava:
Harpag Karnik - všechny nástroje



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky