Článek: Nedělní poslech 7

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 7

Jirka D.4.9.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sacred Shrines a jejich aktuální album Come Down From The Mountain.

Za kapelou Sacred Shrines musíme zamířit do Austrálie a společně s ní několik dekád zpátky. Právě v Austrálii to celé v roce 2013 začalo, i když z věku zúčastněných je víc než pravděpodobné, že to celé začalo už někdy mnohem dřív někde jinde. Těžko říct. O historii Sacred Shrines toho moc dohledat nejde, prakticky nic.

Jejich bandcamp zahrnuje tři různé singly vydané mezi březnem 2014 a červem 2016 a teprve až letos v létě se tam objevila velká deska, vznikly nějaké promo fotky s pěticí hráčů, přičemž v jakémsi starším článku z roku 2014 jsem dohledal jen čtyři. Uf. Se Sacred Shrines je to trochu jako hra na schovku, i když víc než temný úmysl (dneska opět v módě) v tom lze hledat spíš to, že na to kapela kašle.

Sacred Shrines band

Jejich muziku jsem někde výše tlačil několik dekád zpátky, což teď upřesňuju na zlatá šedesátá, druhá půle, léto lásky a všecko to, co vás ve spojitostí s tím napadne. Včetně všech kapel, dobové módy, vizuálu, zvuku, dlouhýho kouře. Sacred Shrines nehrají absolutně nic nového a v současné záplavě retro-rockových kapel by se mohlo zdát, že jsou jedněmi z mnoha a mnoha. Jsou. Ale nejsou vůbec špatní. A taky jsou z Austrálie (ha, exotika!) a nevydává je nikdo velký a nikdo velký je nevydává za velké. Celé se to odehrává v takové skromné rovině pohody nedělního odpoledne, přičemž mnohem uvěřitelnějším způsobem než u řady mnohem slavnějších napodobitelů.

Come Down From The Mountain je ideální album na konec léta, právě pro tenhle čas. Aspoň pro mě. Je v něm kus nostalgie (pokud to tak můžu napsat, 60ties jsem fakt nezažil) a myšlenek na to, že něco bylo, už není, ale bylo to dobré. U téhle desky se dobře vzpomíná (na co chcete), dobře se relaxuje a všechno se zdá takové klidnější, vyrovnané. Prostě idylka, falešná, ale není těžké nechat se jí na chvilku omámit.