Článek: Nedělní poslech 80

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 80

Victimer17.6.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Bong a její album "Thought And Existence".

Osmdesátý Nedělní poslech jsme pojali trochu jinak, než je pro tuto rubriku běžné. Nepředstavíme si kapelu, která začíná, nebo se o ní příliš neví, ale dnes si představíme kapelu, o které se u nás příliš nepíše. Řeč bude o Bong. O příležitostných kamenících a hlavně meditačních mistrech v oboru doomové hypnózy. Jejich aktuální deska, která je venku sotva pár dní, se jmenuje Thought And Existence a je to deska s pořadovým číslem osm. A tím je asi řečeno vše.

Bong jsou veteráni. Těch osm desek provází dlouhá řada jiných kooperací, ve skutečnosti se kadence jejich vydávání pohybuje v rytmu několika kousků za rok. Až teď byl tři roky klid... Osobně se Bong věnuji stejně příležitostně, jako oni ostřejším výpadům skrze dlouhej kouř, pohodu, doom. Doom Bong, to je spirituální cvičení, "longvehicle" skladby, během kterých za hlubokého dumání usíná věčným spánkem kde co, někdy i nástroje samotné kapely. Je třeba dávat pozor a plně se oddat meditaci.

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/bong%20band.jpg

Poslední materiál ovšem funguje jako stravitelná kletba rychlosti. Dvě táhlé skladby, ve kterých se prolíná okultní mlhovina s chytlavou, sladkým medem ulepenou linkou znějící z nekonečných dálek. První song The Golden Fields je nádherná záležitost. Doprovázená hlubokými nápěvy a beroucí si z možností časoprostoru to krásné a souměrné. Bong zde dokazují, že jsou v dlouhých plochách jako doma a není jim cizí ani přitažlivá pochmurnost.

Druhá věc Tlön, Uqbar, Orbis Tertius zdárně sekunduje, oprostí se od vokálu a rozprostře se na celých 19 minut. Osciluje mezi středním a pomalým tempem a přemítá nad tím, co se povedlo ve skladbě první a skrz tlumené ozvěny to připomíná. Působí o něco sterilněji, a byť se dotýká netušeného a v prostoru vesmíru nedotknutelného, dala by se klidně ocejchovat jako kraut doomová varianta díla stejného jména od argentinského spisovatele J. L. Borgese.

Bong, to je sázka na jistotu a v případě alba Thought And Existence si nemusíte lámat hlavu nad jeho neprostupností a složitými manévry. Tohle je deska na pohodu. Prostorová, psychedelická a svým způsobem i chytlavá a přitažlivá. Tahle deska je dobrá volba.

Kapela: Bong
Album: Thought And Existence
Styl: psychedelic doom
Vydáno: 5/2018
Země: Spojené království
Vydavatel: Ritual Productions
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Dave Terry - baskytara, vokál
Mike Smith - bicí
Mike Vest - kytara

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.